Neuropatie peroneálního a tibiálního nervu

Nedaří se mi.
Nic se mi nedaří.

Každým dnem si říkám, že už konečně napíšu něco pozitivního a ono to nejde.
Mám v sobě denně 3-4 Novalginy od bolesti, na noc Tramal.
Ani to kolikrát nestačí.
Po obědě jsem brečela bolestí. Tajně v ložnici, aby mě Jeník neviděl. Nechápe to.
Když mě chytne křeč a zkřivím obličej bolestí, Jenda říká: "Co to děláš? Nedělej to..."

Já, která jsem nikdy nebyla zvyklá brát léky od bolesti, jím 5 tablet za den...a ještě to nestačí.
Nic mě nebaví.
Nemám náladu na knihy, na křížovky, na ruční práce, nebaví mě ani blog....a to je co říct.
Měla bych nosit kompresivní punčochy, ale na tu bolavou si ani netroufnu to navléct, a tak denně bandážuji několika obinadly.

Ta bolest je příšerná.
Bolí mě lýtko, kotník, nárt, brní mi prsty, chytají mě křeče, je to jako bych měla v noze tisíc jehliček...nejde mi pohnout prsty levé nohy, nezvládám kroužky v kotníku....našlápnu jen na špičku nohy, nezvládnu nášlap na celé chodidlo, ani na patu. Necítím prsty... několikrát denně si na ně musím sáhnout, abych zjistila, že jsou teplé a prokrvené...
Bolí to, i když se ani nehnu.

Snažím se vydržet mezi léky na bolest 4 hodiny, ale moc se mi to nedaří.
Ke konci toho intervalu už nemůžu.

V pondělí jsem volala na neurologii, pan doktor mě objednal na dnešek.
Strávila jsem tam asi 1,5 h.
 Myslela jsem si, že mi poškodili jeden nerv pod kolenem při těch 2 zákrocích...a ono hned dva!

Někdo mi říkal, že bolest nervu je nejhorší, jaká může být.
Fajn. To jsem asi taky zjistila - "zlaté" porody, "zlatá" operace štítné žlázy....
Nic horšího jsem snad nezažila. A na tyhle bolesti prý neexistuje úlevová poloha.
Nevím, JAK si sednout, jak si lehnout, aby to nebolelo.

Když mě před 2 měsíci bolela záda, nemohla jsem sice ležet, ale mohla jsem alespon sedět. Ted nemůžu nic...at ležím, sedím - s nohou nahoře nebo dole, tak to strašně bolí.

Pan doktor mi dal nové léky, prý Novalgin je slabý.
Prognozu nedovede říct. Může to být lepší za 14 dnů nebo taky za rok. No nic.

Dostala jsem dnes:
DHC a Gabapentin...

Zatím to lepší není.
Všechno začalo tím, že pan doktor v nemocnici napíchl pod kolenem tepnu místo žíly a tou špatnou dírou krev tekla pod kůži, proto ten rozsáhlý hematom a 4 transfúze. Myslela jsem si, že to byla jediná komplikace a netušila jsem, že bude hůř.

Zprávu neurolog zakončil slovy:

Dg.: Neuropatie peroneálního a tibiálního nervu LDK jako komplikace ileofemorální flebotrombosy vlevo.
Peroneální nerv poškozen nejspíše ischemicky, tibiální nerv nejspíše v rámci kompartmentového syndromu při mohutném hematomu v měkkých tkáních po katetrizaci

Je mi líto, že nemůžu jít s dětmi ven, nemůžu s nimi jet nakoupit pomůcky do školy, je mi líto řvoucího Jeníka, kterému nemůžu vyhovět, když něco chce.... Je mi líto, když řve, že je tu moc lidí, ale já ty lidi okolo sebe potřebuju...
Mohu jen bezmocně přihlížet hádkám dětí a marně prosit, aby někdo vzal Jendu ven... Z křesla toho moc neovlivním... a tím bezmocnější si připadám...

Nevím, jak to ukončit, aby to nevyznělo příliš pesimisticky....
Tak co třeba takhle:
Někde jsem četla větu...
"Slzy očišťují srdce a utrpení zušlechťuje duši"...budiž mi to útěchou.

Omlouvám se za nepříliš optimistický článek.

Nezbývá mi, než věřit, že BUDE LÍP.