Včera jsem byla s Jeníčkem v Dráčiku.
Jeníček moc nechce chodit ven a když už se odhodlá, pak je potřeba jít IHNED, i když máte zrovna mokrou hlavu.
Což mi připomíná moji mamku a babičku... obě by se zbláznily, kdyby mě viděly jít ven s mokrou hlavou.
A což...dítě je přednější, ne?
A komu se nelíbí, že mám mokré vlasy, ať se na mě nedívá... :-)
Zaparkovat co nejblíže obchodu, ať to Jeníček nemá daleko.... stejně byl nervózní a pořád se ptal, kdy už pojedeme domů.
Chtěl nafukovací balónky....
Ale já ho učím vydržet déle....a tak jsem ho zatáhla mezi jeho oblíbený Playmobil.....
Nejdřív nechtěl, ale pak byl nadšený - hned by chtěl hrad s červenou příšerou a další velkou krabici s rytíři, což je nad mé finanční možnosti (uvidíme, co na to Ježíšek)
Jeníčka málokdy něco zaujme, je těžké mu udělat radost a když už jeho zájem vidím, moje srdce jásá a má "potřebu" mu všechno koupit.
Zaujali ho vojáčci...
Ale hlavně želvy Ninja...
Nadšeně mi ukazoval, které postavičky by chtěl, skákal radostí a třepal ručičkama...
Nešlo mu jednoho kamaráda nekoupit....
A ještě se mu líbili meče, šavle, sliz...
...vodní pistole...
A milující maminka neodolá, protože je pro ni důležité vidět úsměv na tváři svého syna.
Mám tě ráda, Jeníčku.
Dáváš mi víc než tušíš....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.