Na (vnitřním) hřišti Jeníček v doprovodu holek, hlavně Elišky, vydržel skoro hodinu.
Nakukoval do prostoru, zda tam nejsou nějaké děti....
...a když jich tam bylo moc, tak zase vylezl a šel jinam, kde bylo méně rušno...
Vzaly jsme ho na chvíli do koutku pro nejmenší, kde prolezl tunelem...
...a pak to šel zkusit znovu na tobogány.
Pokaždé sledoval, zda tam někdo není...
...a tady už se Šárkou čekají na Elišku, než sjede taky dolů.
Šárku to bavilo asi půl hodiny a pak už seděla vedle mě u stolu a chtěla po mně ledovou kávu.
Jenda nechtěl, aby na něho někdo mluvil a schovával se pod stůl nebo pod židli.
Po hodině si lehnul na zem a už nechtěl NIC.... Chtěl jet domů.
A tak jsem mu řekla, že v 11:15 h. půjdeme do auta.
Jenda na mobilu hlídal čas a po pár minutách jsme odcházeli do šatny.
Mám pocit, že jsem nestihla nic. Zpočátku jsem si to tam prošla, došli jsme si na záchod, vyfotila jsem pár fotek...a pak jsem v horním patře u kávy našla jednu rodinu z Českých Budějovic, která má také autistu a chvíli jsme si povídali.
Viděli jsme se po roce, možná dokonce po delší době a měli jsme si toho tolik co říct.
Většinou jen rodiče dítěte s poruchou autistického spektra mohou pochopit to, co denně prožíváme. Jen oni vědí, jak izolovaní od ostatního světa jsme, jak žalostně času máme sami pro sebe, jak strašně nám chybí spánek, jak nás téměř nikdo nenavštěvuje, jak je těžké dostat do dítěte "normální" jídlo, jak bojujeme o každou hodinu ve školce, jak nemáme čas na kulturu, na knihy, jak je těžké přijít o přátele nebo o práci...
Bylo fajn mluvit s podobně "postiženými" rodiči.
A vlastně jsem se nestihla ani pořádně rozhlédnout, zda tam nebyli ještě další "známé" rodiny.
Nebyl čas.
Ta hodina tak strašně rychle uběhla.
Ale na Jendu to i tak byl úctyhodný výkon. Musím ho pochválit.
Cestou zpátky se mu v autě nelíbilo.
Pofňukával, plival na iPad, tloukl do sedačky před sebou, ale šlo to...
Byl to jen slabý odvar toho, co jsme zažívali před 2-3 lety.
Díky iPadu jsme v pořádku dorazili k McDonaldovi... slíbená a zasloužená ODMĚNA pro všechny děti.
.... a Jenda zase ožil:-)
Hranolky, nugety a jablečný džus - to je jeho.
V Happy meal měl dva netopýry a byl z nich nadšený.
Doma jsme si s nimi hráli na gauči....
...a vozili jsme je v autíčku.
Příští sobotu je velikonoční setkání rodin v Rané péči, asi to riskneme a vydáme se na další malý výlet.
Ahoj Marcelka, to sú predsa dosť veľké pokroky, aj hodina je dobrá a lepšia ako nič. Vidieť, že v Jendovi s pribúdajúcimi rokmi rastie aj zvedavosť zo zážitkov. Postupne, po troške, pridá aj ľudí. Je to fajn, majte sa všetci pekne, Jana
OdpovědětVymazatJeníček vypadá na fotkách šťastný. Předpokládám, že to byl jeden z těch klidných dnů, kdy si člověk trochu odpočinul :) Muselo být opravdu fajn si popovídat s někým, kdo vám opravdu rozumí, jsou to příjemné chvilky :)
OdpovědětVymazatSnad vám výlet vyjde, přál bych vám to :)
Přeji krásnou neděli :)
Tak to je paráda, na Jednu parádní výkon. My jsme to letošní setkání s Aplou nestihli, tak snad příště.
OdpovědětVymazatJe fajn, že už Jenda zvládne cestu i na větší vzdálenost. To značně rozšiřuje možnosti jak ho zabavit ;-). Kdyby jste ještě měli cestu do ČB, tak je tu i Hopsárium. Tam se dá vyřádit mnohem víc (je i pro starší děti).
Hopsárium? To neznám. Třeba se tam někdy potkáme. Můžeme se někdy domluvit.
VymazatTak jsem se podívala na Hopsárium. Nádhera, ale ty ceny!!! http://hopsarium.cz/
Vymazatje hezké vidět jak se Jenda začleňuje do společnosti a sestry když chtějí se o něj umí báječně postarat, moc přeji víc takových zážitků
OdpovědětVymazatAmélko, měli jste tedy moc hezký den.-) To je dobře.
OdpovědětVymazatA myslím, že Jeníček i holky si zaslouží pochvalu... jak se mu pěkně věnovaly.
Posílám moc pozdravů.-)
Dala bych medaili všem :-). Krásně strávený čas i když jak píšeš, to může pochopit jen ten kdo má autistu doma. Znám to zase podle sebe. Nejlépe mě pochopí také ten, kdo má eresku jako já. Krásný týden.
OdpovědětVymazat