Perníčky od Oldřišky

Je to asi 10 dní, co jsem se byla podívat v nedalekém městě ve zvláštní škole.

Tedy v základní a praktické škole - či jak se vlastně přesně jmenuje.

Před pár měsíci mi psala jedna čtenářka blogu, že bysme mohly zajít na kávu či si jen tak popovídat, ale nešlo to. Nebylo hlídání, byla zima a já jsem neměla na "cizí" lidi náladu. Jenda byl zvyklý jet po školce okamžitě domů a já jsem mu ten rituál nechtěla narušovat. Vědomí  dítěte ječícího několik hodin mě brzdilo "v rozletu".
Teprve nyní po 3 letech "školkového" období dospěl Jenda do stavu, že po školce nemusíme ihned domů, ale můžeme jít na návštěvu k babičce (kde ho mohu chvíli nechat a jít třeba nakoupit.)

Před 10 dny mi ona paní napsala, že má chvíli čas, zda se nechci přijet do školy podívat.

 Shodou okolností jsem měla hodinku volno, než půjdu s Jendou k paní doktorce, a tak jsem ho nechala u mamky a jela jsem se do Praktické školy podívat.

Trošku se smíšenými pocity - cizí paní, škola, KAM možná Jendu budu "muset" dát, pokud bych si to rozmyslela s tím domácím vzděláváním, od kterého mě mnozí zrazují.

Ale byla jsem moc zvědavá, JAK to tam vypadá.
Ve dveřích mě uvítala paní Oldřiška. Už na první pohled jsem ji odněkud znala. Jen jsem nevěděla KAM ji zařadit.
Chvíli jsme přemýšlely, zda jsme se vídaly v jednom místě, kam jsem před 8-10 lety jezdila s Eliškou na plavání nebo na nápravu grafomotoriky, nebo někde jinde?

Paní Oldřiška mě provedla školou, ukázala mi relaxační místnost - tělocvičnu a zakotvily jsme v jedné třídě.
Moc se mi tam líbilo.
Pěkná strukturovaná, přehledná třída s koutkem na hraní.
Povídaly jsme si o všem možném, až přišla řeč na mateřská centra a  s Oldřiškou jsme zjistily, že jsme se určitě vídaly na akcích těchto center. Já jsem vedla mateřeké centrum v našem městě, když byly dcery malé, a ona se účastnila dění v tom druhém městě:-)

Během let jsme se tak několikrát potkaly.

A tak jsme si potykaly a Oldřiška se nabídla, že upeče mým mlsným dětem perníky.

Děti z nich byly nadšené. Perníky totiž milují.

Mí autisté nestojí o teplá jídla a perníčky jim přišly vhod.

Eliška si je dala k obědu včera, Jenda pro změnu dnes.

Perníčky byly nádherně zdobené.

Řekla bych, že je škoda je jíst, ale mé děti byly jiného názoru.

A tak zbývá alespoň jedno velké poděkování Oldřišce za její nápad, za její čas a za tu nádhernou práci.

Oldřiško, díky.

Jsem ráda, že jsem Tě poznala.