Jenda mi pomáhal dělat bábovku.
Poprvé v životě.
Podobné chvíle považuji za zázrak.
Jeníček se (většinou) nenechá do ničeho (moc) nutit, takže násilím u něj ničeho nesáhnu, jedině tak příšerného řevu.
A pokaždé, když vařím nebo peču, tak ho lákám ke spolupráci.
Marně.
Až včera.
Možná mi chtěl vynahradit tu noc předtím, kdy jsem tu ve dvě hodiny nad ránem brečela, že své autisty nezvládám...
Jako vždy jsem Jendu vybídla k míchání a on tentokrát ochotně SOUHLASIL!!!
Vždycky mě ignoroval a tentokrát souhlasil.
Nechápala jsem:-)
Má rád čísla a písmena, a tak jsem mu v kuchařce ukazovala, co do mísy máme dát a v jakém množství.
Néé že by tomu rozuměl....
...ale zdálo se, že mě občas poslouchá.
Poctivě míchal a jako správný kluk u toho dělal hlouposti.
Nejvíc se mu líbilo lití těsta z co největší výšky...
...a matka nadšená synem v kuchyni vůbec neprotestovala.
Naopak - ještě ho pobízela...
Parádním kousekm bylo polévání vařečky bábovkovým těstem.
Bylo vidět, jak se Jeníček soustředí, aby ani kousek vařečky nebyl vidět...
Věřili byste, že matce autisty tečou slzy i při takové blbosti jako je polévání upatlané vařečky nažloutlým těstem?
Přišlo mi jako zázrak, že tohle Jenda ve svých šesti letech (konečně) zvládne.
Ještě nedávno bych se toho ani nenadála.
A když už jsem dnes kdesi chválila iPad, pochválím ho i zde.
Díky Bohu (a o.s. Život dětem) za něj.
Jenda tam má aplikace, ve kterých pracuje v kuchyni - zdobí poháry, vyrábí nanuky, dělá donuty, smaží hranolky, krmí zvířátka, plní párky v rohlíku, dělá hamburgery, zdobí dorty nebo pizzu a myslím, že ho to nenápadně přitáhlo do kuchyně.
Možná se přestal bát... Vzhledem k velkým úzkostem se totiž bojí všeho, ale postupně si zvyká na nové a nové situace.
(Jen pro srovnání: Eliška - dítě s Aspergerovým syndromem - se mnou vařila a pekla s nadšením snad od dvou let, zato teď je to posledních pár let bída...)
Koukam ze Jenda pece lip nez ja.... Ze se s uctou klanim a zavidim. :-)
OdpovědětVymazatKrutomyval.
Ahoj,to je bezva,jak se Jenda zapojil.Docela dobře si dovedu představit,že si pustila nějakou tu slzu,taky se mi to někdy stane,když se Klárce povede něco,co nám delší dobu nešlo.Když má člověk zdravé děti,ani si tohle neuvědomuje,pak Ti do života vztoupí človíček,který nás naučí mít radost i z maličkostí a vážit si každého i sebemenšího pokroku.Jen tak dál ahoj Jana
OdpovědětVymazatobdivuji tvoji svatou trpělivost! tak jen ať je vše lepší a lepší, Drak
OdpovědětVymazatPáni, takový pomocník v kuchyni :) Určitě vám to spolu šlo a ty si měla mít radost :) To je super !!!!
OdpovědětVymazatDlouho jsem u tebe nebyla. Ale co jsem prohlédla poslední příspěvky, tak se mi zdá, že je Jeníček klidnější. Dokonce ti krásně umíchal těsto na bábovku. Šikulka.
OdpovědětVymazatMějte se všichni hezky.
Ahoj Marci, moc Tě zdravím!! Je krásné se koukat, jak se Jeníček zapojil do vaření!!! Pokroky, které děláte jsou velké!!!!!!
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTo je príma, že se Jeníček zapojil. Možná k tomu pomohl právě i ten iPad, je to určitě skvělá věc. Takovéhle pomůcky jsou vážně bezvadné.
OdpovědětVymazatA Jeníkovi míchání šlo dobře, těsto ti vymíchal moc pěkně, do hladka.
A ještě ozdobil vařečku. Že by ho zrovna políbila múza umění a tvořivosti? :-)
To je paráda, moc pěkné fotky. Jak koukám, u vás vede přelévání. U nás zase přesýpání :-). Vaření je prostě super zábava (akorát pak ten úklid :-)).
OdpovědětVymazat