Usměvavé koupání

Skalní přívrženci mého blogu vědí, jak se změnilo koupání Jendy za poslední tři roky.
Před 3-4 lety to byl BOJ.
Neuvěřitelný boj s neuvěřitelným řevem. Bydlet v té době v paneláku, tak by nám snad dítě sebrali za týrání svěřené osoby. A moje maminka má z těch vzpomínek trauma dosud. Párkrát byla přítomná podobnému mučení, pardón koupání, a zatím nezapomněla. Nejspíš ani nezapomene. Já ale taky ne.
Jen aby zapomněl Jenda.

Prvním krůčkem k pochopení zásadního problému koupání bylo zjištění, že Jenda nechce, aby ho koupal jeho otec.
Druhým krůčkem bylo nedávat pěnu na koupání, Jenda ji nemá rád.

Třetím krůčkem bylo nemýt Jendu (žínkou, rukou, ničím), jen ho omývat proudem vody z nrnečku. Nejlépe jenom na záda.

Čtvrtým a neméně důležitým krokem byla pozitivní motivace.

- "NA koupání dostaneš pokaždé nový balíček pěnových fazolek" (jednou z nich vyrostla zvířátka, jindy dopravní prostředky, dinosauři ap.)

 Pokaždé všechno stejné a tudíž předvídatelné. Opakovat pořád dokola a do zblbnutí (maminky).

Na namočení hlavy stačí dva hrnky vody, na spláchnutí šampónu hrnky tři. Nic víc, nic míň. Pokaždé se to muselo dodržet, i kdyby měl mít Jenda pěnu na hlavě i poté. Ale přiznejme si, matka je šikovná a s pěnou Jenda spát nechodí:-P

Po koupání nedřít kůži, jen zabalit Jendu do ručníku. Dřív jsem ho nosila do ložnice na oblékání v náruči, to už nezvládám, takže chodí po "cestičce" z ručníků sám. Nešlápne bosou nohou na dlaždice ani na lino, takže pár ručníků, celkově šest, to jistí..

A závěrečným bodem je ODMĚNA. Bez té by to nebylo ono.

Po šesti letech "mravenčí práce" se dostáváme konečně do bodu, KDY už nemusím za drahé peníze kupovat balíčky a balíčky pěnových fazolí ...a KDY Jenda neřve!!!
Dokonce se občas i usmívá.
(A snad si tuhle dovednost přenese i do paneláku!)

Ne, nekoupe se rád.
Nemá rád vodu, ale stříkací pistolky nebo polévání maminčiny ruky jsou přece taky prima zábavou.
Hlavně když to teče mamince do rukávu u svetru.
Ne, to sem nepatří, co kdyby to Jenda četl:-P

Jenda zatím neslevil z malé "kojenecké" vaničky. Do velké vany prozatím i nadále odmítá....

...Ale  neřeším to. Dokud se tam vleze, tak ať tam je...

Motivací je tedy již zmíněné polévání maminky:-) Lije mi vodu na hřbet ruky a na dlaň... což by ale bylo pro Jendu složité na výslovnost, ponecháváme si tedy to "miminkovské" - nahoru a dolů, nahóóóru a dolůůů...
Otáčím ruku a Jenda mi lije "zvířátka či auta" na ruku.

Po několika týdnech jsme postoupili i pár kroků dál.
Teď smím vodu na jeho ručičky lít i já...

A zase nahoru a dolů...

Super, nádherně to funguje.

Včera se mi povedlo polévat i nožičky...uff, to byla fuška.

Dvakrát hrneček posunul zpět, že na nohy NEEE.

Tak jsem mu dávala nad kolínka svoji ŕuku a poléval moji ruku...

...že u toho poléváme i nožičky, pochopil až po pár vteřinách...

Na bříško vodu zatím nechce...

A trošku se také pokoušíme i o doteky...

Ne rukou, ale pěnovou lodičkou,  helikoptérou a autíčkem....

Nejdřív dává Jenda pěnové věcičky na ruku mně, pak pro změnu já na něj....

A želatinového hada si pak zasloužíme oba dva...
Možná to vypadá jednoduše, ale se stříháním nehtů, s česáním (nenáviděnými činnostmi mého synka)  a s oblékáním je to docela náročná disciplína.