Jenda chtěl, abych hrála hru na iPadu, ale já jsem si potřebovala promluvit se Šárkou.
Jenda však chtěl, abych byla s ním v ložnici.
Maminka přece "patří" od 18 hodin s ním do ložnice... to je JEHO rituál a nic jiného se nepřipouští.
Ječel jak hysterka....
...a zalézal za záchod v koupelně.
Dlouho mu trvalo, než se zase uklidnil.
Musí se naučit, že i holky mě potřebují, že i ony mají právo mluvit se svou matkou.
Těch pár minut ho "nezabije".
Nechci si připadat jako otrok (a že si tak poslední roky opravdu připadám), kterému někdo poručí jít v 18 hodin do ložnice a který se málem bojí dojít si na záchod, aby dítě neječelo.
Autismus příliš ovládal můj život a proto se snažím poslední měsíce nastolit trošku jiná pravidla.
Jde nám to. Sice pomalu, ale jistě.
I holky se pomalu učí jiná "pravidla", pomalu si zvykají, že nemají maminku neustále za zády, že mohou zůstat samotné doma, že mohou samy udělat něco k jídlu, že by měly přiložit ruku k dílu v domácnosti, že všechno nemusí dělat jen maminka ap.
Všechny tři děti mají na zdi na nástěnce papír a dostávají hvězdičky za "dobré chování".
Každé dítě samozřejmě za něco jiného (holky za pomoc v domácnosti, Jenda za vyprazdňování do nočníku a za spaní do 22 hodin. Až se tohle Jeníček perfektně" naučí, pak mu budu dávat hvězdičky zase za něco jiného).
Za 50 hvězdiček je ODMĚNA.
Jenda chce hru na iPad, Eliška šmoulí jahůdky (do nějaké hry na iPadu), Šárka dostala minule legíny galaxy a teď má zálusk na "moderní" náušnice.
Bez motivace se dříve holkám nechtěla vyklízet myčka, zalévat kytky, uklízet pokoj, pohlídat Jendu nebo vysypávat koš.
A já jsem se zbytečně rozčilovala, když to nebylo hotové.
Je zajímavé pozorovat, jak najednou Šárka kmitá a dobrovolně vyklízí myčku, dobrovolně kluše s plastovými láhvemi do kontejneru, bez řečí pověsí prádlo a jak jí potom září oči, když se tu promenáduje v nových legínách... :-)
A já se nemusím rozčilovat, že něco není hotové.
Chceš "něco"? Tak pracuj. Neuděláš, nebude. Jednoduchá pravidla.´
U Elišky to moc nefunguje, ale na Šárku a na Jendu perfektně.
U Elišky hvězdičková metoda fungovala skvěle od pěti cca do třinácti let, teď vítězí pubertální lenost, autistická opozice a její tvrdohlavá povaha, ale my to zvládneme.
I Eliška se pomalu lepší a postupně zvládá víc a víc věcí.
A díky Bohu za to.
(fotky z archívu - 5.2. 2013)
tak galaxy legíny jsem viděla prvně :D
OdpovědětVymazatJeníček vyrostl!
Moc držím palce, ať změny jsou dlouhodobé.
Zdraví z Hané
Já jsem za pomoc v domácnosti odměny nedávala spíš jsem děti učila, že doma taky bydlí a dělají to pro sebe i ostatní ( a v rodině si musíme pomáhat ) a já za práci pro ně taky nic nedostanu ale dělám to ráda a když pomohou zbyde víc času na společné hraní,procházky nebo výlet o víkendu.Ale určitě v každé rodině se osvědčí něco jiného. Lída
OdpovědětVymazatTOHLE bych ještě před pár lety plně podepsala, jenže autisté potřebují MOTIVACI, jinak nebudou dělat NIC. Není to jako s "normálními" dětmi. A když už MUSÍM motivovat Jendu a Elišku, pak by to Šárce bylo (a JE!) líto, takže to platí i pro ni.
VymazatAle když se NĚCO konečně naučí, pak odměny nenápadně stáhnu a oni to dělají dál (bez odměn). Je to jako učit něco pejska - zpočátku dáváte odměnu, když se to naučí, tak už ji nepotřebuje.
Presne, prvy krat Mathisko pochopil odmeny(skusala som aj skor) na liekoch ktore dostava 2x denne dlhodobo, kazdy den bol boj, ale potom sme zaviedli odmenu, gumovy cukrik. Uz si na lieky zvykol a odmenu nepotrebuje. To bol uplne ucebnicovy priklad ako ich pouzit, fakt som si uzila fakt ze to slo tak lahko. Tiez mi prislo ze ak dostava sladkosti iba ako odmenu tak pre neho je dobre ze vie kedy dostane sladkost a ked chce nieco sladke tak mi prinesie nejaku knihu na citanie. Odmeny su super. Ja som rada ze Sarka neprisla zkratka len preto ze to roby dobrovolne.
VymazatZuzana
No nám to často nejde ani u normálních dětí...v práci bych se ez motivace neobešla..je to hezký..ale já taky radší dělám, když mi někdo něco slíbí...nevidím to zase jako úplně nemorální...:-)))nemusí to být přece vždycky materiální:-)
VymazatJá kupodivu nemám u dcery problémy s plněním příkazů - zato zákaz respektuje jen tehdy,chce-li sama, nikdo s ní nehne. (Pokud je to možné, pomáhá spíš nevšímavost než zákaz.)Odměnu jsem se pokoušela použít několikrát, ale vždy bez úspěchu: Pokaždé se odměny dožadovala OKAMŽITĚ a nedokázala vnímat nic jiného,než tu slibovanou věc - a už vůbec ne to, zač by byla měla tu odměnu dostat.Jarmila
VymazatTakové hodnocení probíhalo na táborech a školách v přírodě. Když to ale funguje i doma, tak proč ne? Je to dobrý nápad.:)
OdpovědětVymazatČlánek "Jedna hodina" mi bůhví proč spadl do spamu. Je to k pousmání, stává se to i lidem NE autistům, že si takhle nerozumí, ale Elišce častěji a mezi dětmi, které jsou někdy krutě vysmívavé...no, ono to časem přejde.
OdpovědětVymazatBodový systém když funguje, je super. U nás moc nefungoval, taky jsem mívala pocity služky, dokud jsem nezačala být "sobecká" a věnovala se mnohem víc sobě. Zpočátku všichni koukali....a už si zvykli. To vše od té doby, kdy jsem četla rozhovor s Martou Železnou právě o těchto pocitech. Ona říkala, že pro ni den končíval někdy kolem 22. hodiny, kdy položila vyždímaný hadr na rohožku poté, co umyla podlahu....a všichni ji vlastně za její pracovitost, starostlivost a pečlivost nesnášeli....krutý paradox.....
Hmm. Myslím že toto pravidlo je skvelé. Naučia sa, že v živote ak chceme niečo dostať, musíme pre to niečo urobiť. Oni si zvyknú. :)
OdpovědětVymazatDobrý den,
OdpovědětVymazatpřed nedávnem jsem objevila váš blog. Nevím, co napsat, aby to neznělo jako klišé. Držte se a přeji hlavně hodně sil a pevné nervy.
Milá Lindo, nezní to jako klišé. Děkuji za váš čas i za váš komentář. Doufám, že se tu ještě někdy potkáme:-)
VymazatSakra, ty jsou pěkný!!!! :D
OdpovědětVymazat