Hřiště BezBot

Dnes jsme si udělali výlet do Českých Budějovic.

Už několikrát nás z APLY a z Rané péče lákali na hřiště BezBot, ale buď nechtěly děti nebo manžel.

Věděla jsem, že díky iPadu tu cestu Jenda zvládne. Ještě před půl rokem jsem ho v autě musela bavit jídlem, pitím a bonbónama, aby vydržel v autě a nikoho "nezlobil", ale iPad je zázrak.

Den předtím Jeníček říkal, že nikam nepojede, že tam bude hodně lidí, že lidi jsou hnusný, trapný, že to tam bude smrdět ap., ale Eliška ho přemluvila.
Cesta TAM proběhla v pohodě. Eli hrála na hry na iPadu a Jenda ji pozoroval. Šárka si nahlas pouštěla hudbu do sluchátek.

Eliška miluje skluzavky a tobogány, takže se moc těšila.
Pomohla Jeníčkovi se svlékáním a se zouváním.

Za ruku odvedla Jeníčka dolů a ukázala mu, jak to tam vypadá.

Překvapil mě, když se nebál vyzkoušet balanční míče.

V těchto chvílích vždy děkuji Bohu za to, že Jenda má dvě starší sestry. Ano, 90 procent času po sobě "štěkají", ječí na sebe, hádají se, Jenda je vyhazuje z místnosti, plive po Šárce a je lépe, když jsou odděleně, ale občas se krásně semknou a nádherně spolupracují.

Jenda jde dopředu i díky holkám. Spoustu věcí nevědomky okouká a napodobuje.
(no né že by se mi líbilo, jak na mě Jenda řve "TY KRÁVO", ale některé věci bývají i pozitivní)

Jenda s nadšením čekal, až Šárka dojede tobogánem.

Radostně třepetal ručičkama a na rtech mu hrál šťastný úsměv.

Bylo vidět, JAK má holky rád.

Nahoru lezl vždy mezi holkama, aby nebyl poblíž  "lidí"...

Pobíhal sem a tam a radostně třepal rukama....
Dole bylo málo lidí a to bylo fajn.

Lezení na horolezecké stěně Jeníček nezkusil....

...ale stavění z velkých kostek ano.

A ani se nečertil, když přiběhl nějaký kluk a komín mu zbořil.