Klokánek jede pro benzín

Stále s Jendou nacvičuji HRU.
(V hlavě se mi při tom vybavila myšlenka, jak bylo úžasné hrát si NĚKOLIK hodin se zdravým tříletým dítětem....jak to bylo jiné, jak JINAK to dítě reagovalo. Fakt se to nedá srovnat...no nic..)

Myslím, že se nám hra stále moc nedaří. Tedy nemyslím, já to vím.
Odvést Jendu od iPadu a chtít, aby si "normálně hrál", bývá často tragédie.
Něco se pracně naučí a po pár minutách (v lepším případě po pár dnech to zase neumí, nebo ho to nebaví)

Dnes jsme zkoušeli jednoduchý scénář:
"Klokánek jede k benzínové pumpě pro benzín"
(to zná z reálu. Často se mnou jezdí pro benzín, takže to pro něj byla známá situace)

Klokánek má asi čtyři koruny:-)

 Zaplatí, natankuje...

 ...a může jet domů.

Auto zaparkuje v garáži.
To je vše. Pouhé dvě minuty.
Pořád dokola to samé. Jednoduchými slovy, aby Jenda pochopil...

Podobně je tomu i s babkou (Jenda miluje hru s "babkou" na iPadu, proto jsem si dovolila do hry začlenit člověka, tedy BABKU.)

Babka jede....
.... a Jenda už má tendenci utíkat ke svým rituálům - tedy kousání ruky a točení se dokola...

Ještě se mi podaří ho na pár vteřin zaujmout...

Babka zaplatí...

...a Jenda už se točí dokola...

Ještě pár pokusů, jak Jendu znovu nalákat ke hře...

Po kolejích jede mašinka a babka musí dávat pozor. Nesmí ležet na kolejích...

Jenda neposlouchá.
Bere si autíčka a jezdí s nimi okolo sebe.

Točí se dokola a vypadá, že mě neslyší..
Nevadí. Scénku dokončím...třeba mě přece jen poslouchá.

Ještě mu stihnu ukázat, že babka nemá chodit po silnici, ale má jít po přechodu pro chodce...

Nechceme přece, aby ji zajelo auto...

Uff, to byla fuška.
Někdy jsou i tři minuty vyčerpávající.