Plyšáci jsou prima. Hlavně prasátka.
Jenda se díky nim naučil mluvit. Před pár lety nechtěl mluvit se mnou, ale s čuníkem klidně.
Plyšáky využíváme při hře snad odjakživa. I holky je milovaly (mebo milují pořád).
S čuníkem si posíláme autíčka, stavíme si s ním z LEGA, chodíme s ním na procházky, na poštu, děláme s ním strukturované úkoly...
...nebo si jen tak posíláme mašinku.
A když už mě Jeníček nechce poslouchat, tak si plyšákem zacpe uši a má po starostech...
A úplně nejlepší je, když mají plyšáčci krásnou růžovou barvičku, stejně jako ovečka a čuník. Chtěla jsem do růžových oblíbených věcí připsat i deku, ale na fotkách vidím, že vzal Jeníček na milost i jiné povlečení. ;-)
OdpovědětVymazatPolštář je sice po mně, ale na něm má svůj malý polštářek s fotkou čuníka a k tomu má stále svoji růžovou deku:-) Žádné změny:-)
VymazatPlyšáci jsou zlatí! Zde zastávají několikanásobnou funkci.
OdpovědětVymazatKamaráda, někoho, komu se můžu svěřovat - i funkci obrannou (zacpání si uší...)
Amélko, ta sedmá fotka je úúúžasná...jak je Jeníček šťastný.-) Věrka.H.-)
OdpovědětVymazatPlyšáci jsou nezastupitelní. Je to takový mazlík, kamarád do nepohody, na kterého je vždy spolehnutí. A hlavně, nikdy nic neprozradí, ani to nejtajnější tajemství.:)
OdpovědětVymazat