Pochybuji.
Po vstupu do místnosti k sestřičce se Jeníček zavěsil na kliku a chtěl pryč. Když jsem ho odtáhla a snažila se ho zabavit hračkami - jeho oblíbeným jeřábem a motorkou, které vždycky zabíraly, včera nezabralo nic....
Brečel a když sestra pustila dvě hračky...zobajícího ptáka na tyčce a létající krávu na stropě, začal řvát "bojí, bojí" a válel se po zemi.
Pokus o změření jeho výšky nevyšel, na váhu si stoupnout odmítal...nadiktovala jsem míry "ulovené" před pár dny doma.
U měření ho držíme tři a ještě míru odhadujeme a vážení? Zvážím se sama, pak s Jeníkem a výsledek odečtu.
Člověk si musí umět poradit.
Pak následoval přesun do místnosti k paní doktorce. Sundat mu mikynu a tričko byl boj a poslouchání sluchátky ještě větší.
Do krku se mu paní doktorka podívala až na druhý pokus...nohy jsem mu držela svýma nohama, jednou rukou jeho ruce a druhou hlavu...
Pak řval až do konce mého povídání s paní doktorkou.
A jak probíhá tříletá prohlídka? Ani nevím.
Maminky na diskusi probíraly, zda děti umí básničky, říkanky, zda jsou bez plen, jestli poznají tvary - kolečko, čtvereček, zda vidí symboly na stěně, jestli umí barvy...
Paní doktorka se nezeptala na nic...Samozřejmě bych odpověděla, že má pleny, básničky a říkanky neumí, natož barvy nebo tvary....
Ale bylo mi to líto...asi se to bere tak, jako že to nemůže umět???
I tak jsem si doma oddechla, že máme další návštěvu lékaře "v pořádku" za sebou...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.