Snažím se snad už dva roky naučit Jeníčka mazlení.
Často mám pocit, že se mi to vůůbec nedaří....
Při cvičení se mi občas povede dát mu pusinku na kolínko, pohladit nožičku a už to považuji za úspěch...pokud to Jeník strpí a nekřičí "neděleeej"....
Jsem vděčná, že začal mít rád knihy a dřevěné hračky s vkládacími obrázky - sedí mi u toho na klíně a já se ho občas snažím nenápadně dotknout, pohladit...
Tedy... mně přijde, že je to nenápadné - Jeníčkovi ne...říká: "Nešaheeej Jeníčka".
Zkouším to každý den po poledním spánku....vezmeme si plyšáčky do manželské postele, uložím je na polštářek, přikryju jim nožičky a dělám "tuli, tuli"... :-)
Jeník nás pozoruje a v poslední době se občas na pár sekund přidá...říká: "Jeník tuli tuli, pikýt nojicky" (přikrýt nožičky).
Je to jen pár vteřin, ale díky Bohu za ně....
Dnes ráno se vzbudil v postýlce a podával mi myšku se slovy: "Maminka tuli"...tak jsem se tulila s krysou. :-) Ví, že holky spinkají s plyšovými pejsky a dokonce pozná, jestli je pes Elišky nebo Šárky...říká přitom "Ejiky ňuňu", "Káky ňuňu"...(Elišky, Šárky ňuňánek) a holky z toho mají radost.
Stejně je to zvláštní, že mu doteky nepřinášejí "potěšení"...
Jestlipak se to dá naučit??? Kolikrát mi přijde, když ho obejmu, že trpí ..brání se a kope u toho nohama...vlastně to ani jako tulení nevypadá...spíš jako mučení???
Bude mu to někdy přinášet libé pocity nebo u toho bude vždy "trpět"???
Neumí dávat pusinky sám, ale občas si nechá dát pusinku ode mne....Musí však chtít sám. Násilím to nefunguje a neměla by z toho nic ani jedna strana.
Zeptám se ho: "Dáš mi pusinku?"
Když zavře pusu, čeká a neutíká...tak vím, že ho můžu políbit... :-)
V opačném případě zdrhá pryč.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.