Zavži Tonku

  Zavži Tonku....

Snažím se Jeníka zapojit do kolektivu a moc se mi to nedaří. 
Nespěchám na něj, jen se občas zastavím s lidmi a Jenda v tu chvíli sedíc na kočáře okusuje zip, zírá do země nebo se schovává za ruce. Přitom zarytě mlčí. To je ta lepší varianta. :-)

Dnes šel kousek z domu pěšky. Dokud jdeme sami dva, je to relativně v pohodě. Sice mě neposlouchá, říká: Utíkej daleko"...a je mu jedno, že jsem třeba 100 metrů před ním. Měl s sebou lopatu, nabíral si sníh, občas popošel tam, občas pár kroků zpátky, nabíral vodu z louží a byl štastný...

Nemá potřebu jít do města, na nákup ani na poštu. Nemotivuje ho ani vidina bonbonu nebo koblížku. Je mu to fuk...
Musím počkat a až se sám "uráčí", tak jde....

Nutit se k ničemu nenechá.
Potkali jsme známé, kteří bydlí na konci ulice...Jeník řval "bojí, bojí" a schovával se za kočárek. Ano, když jde pěšky, tak to zvládá mnohem hůř...
Toničky kluci měli odpoledne radost, že Jeníka vidí procházet kolem hřiště a hlásili se k němu a on se řevem utíkal pryč...Lidé na hřišti si museli myslet, že ho vraždím.

Tonička si se mnou chtěla povídat a Jeník s pláčem volal: "Bojí, bojí. Vypni Tonku". :-)
Posadila jsem ho na kočár a naivně jsem si myslela, že se zklidní, opak byl pravdou. 
Tonka měla pocit, že mi má radit s výchovou - prý by potřeboval "pár na zadek" nebo ledovou sprchu. To mi na náladě nepřidalo. Nějak nechápu, proč mají lidé na ulici pocit, že by uměli vychovat moje dítě?!

Včera mi nějaký pán řekl, že tak velký kluk se nemůže vozit na kočáře, nedávno nějaká paní utrousila, že takový velký kluk nemůže takhle řvát...

Jeník vydržel ječet celých 10 minut, co jsme si s Toničkou povídaly, pak jsem to vzdala a šla pryč....
Včera ho Tonka chtěla vzít dopoledne na procházku s klukama, Jeníček křičel "Zavži Tonku, zavži Tonkuuuu". 
No jo, ona si Tonička "dovolila" nakouknout do obýváku balkonovými dveřmi, což Jeník nečekal a vůůbec se mu to nelíbilo.

Kluci byli smutní, že s nimi Jeník nechce jít a Toničce jsem taktně vysvětlila, že pokud by Jeníka chtěla vzít ven, za což bych byla moooc ráda, že mi musí napsat alespon 20 minut dopředu zprávu na mobil a já ho na to "nějak" připravím. Snad.
Takhle narychlo jsme Jeníčka ven nedostali.

Nemá rád změny a jít s Tonkou nečekaně ven - to je asi šok...Nechce jít ani s tatínkem ani s babičkou, natož s "cizím" člověkem...