Vzpomínky

Všechno se mi honí hlavou.
Přemýšlím a občas mě napadne, zda to třeba nebyl jeden z náznaků...

Jenda v létě rád trávil čas na zahradě - mě tam nepotřeboval, rozhazoval písek a kamínky po trávě, ale NUTNĚ tam musela být Betynka (náš pes) a pokud zalezla do bytu, byl řev...pamatuji si, jak jsme ji chudinku vyháněli ven...jak jí Jeník házel písek na záda a ona si to nechala líbit...

Nejvíc se mu na zahradě líbilo, když mohl tlačit Tatru před sebou, s tím si delší dobu vystačil a pak tehdy, když bylo mokro....klidně dovedl sbírat na lopatku šneky a hlemýždě alespon půl hodiny...dokud všechny nevysbíral...
Oblíbenou činností bylo házení hraček, oblečení a kamenů do bazénu, což měl od taťky zakázané....

A vzpomínám si, když jsme byli uvnitř, že jsem chtěla kolikrát nechat otevřené dveře z obýváku na zahradu, dávala jsem do dveří botu, aby se nezavíraly a Jeník  pořád chodil, botu vyndal a dveře zavíral...

Rád škubal papíry na kousky - byla jsem ráda, že si cvičí motoriku.

Pořád se snažím dělat to, na co je Karel zvyklý - všechno zvládat sama, uklidit, než přijde, aby neměl připomínky, co tu celý den dělám...

...a nějak se mi to v poslední dny vymyká z rukou...předevčírem jsem dělala 2 chody jídla - Karlovi k večeři čínu a rýži a do práce na druhý den Mah-Mee s kolínkama.
 Na poslední chvíli jsem Mah-Mee zachránila, připálené dno jsem namočila do vody a ze směs ijsem odebrala jen vrchní vrstvu, bála jsem se, že to nebude k jídlu, ale naštěstí bylo.

A včera? Jdu  s Jeníkem na poštu a kousek od pošty zjistím, že jsem igelitku s obálkami nechala doma. Popadla jsem jen kabelku a velkou tašku na nákup...

Když jsme přišli z nákupu, točil se Jeník v prostředku obýváku pořád dokola...to, co mi před 2 týdny přišlo jako normální "blbnutí" mi vehnalo slzy do očí...Dřív jsem si říkala, že je hyperaktivní a potřebuje si takto třeba vybít energii a vztek...

A ted? Vím, že to děněkdy dělá, říkala jsem mu pokaždé, že se musí točit na obě strany, aby se mu netočila hlava, ale to on neslyší.
Včera to vydržel nejméně půl hodiny - pořád dokola...Jendu ruku zakouslou v puse a druhou švihá plácačkou (nebo hůlkou), vždy po pár kolečkách spadne na zem, asi aby nabral síly, pak se zvedne a točí se dál...opakuje u toho pořád dokola různé blbinky...včera něco jako ga-ga-ga, ha-ha-ha, jó-jó-jó (chrpalavým hlasem) a občas něco nesrozumitelného...
Je to jen naivní dětská hra???

Vlastně mě ještě zaráží, že třeba jídlo a pití nechce dávat do ruky (někdy to přežije), ale většinou to odmítá s jeho "nece nece" (nechce) a musím to položit na stůl, on si toho chvíli nevšímá a za chvíli si to jde sníst nebo vypít....

Jak dva cizí lidi...není to o komunikaci mě s ním...ale položím to na stůl, jako cizímu člověku a když si ho nevšímám a jdu třeba naplnit myčku, tak to sní...ale nesmím se dívat.
Často opakuje "Jeník nece, Jeník nece"...kolikrát v nesmyslné situaci.
Když se na něco ptám, odpovídá mi stále dokola "pije pivo, pije pivo, pije pivo"....

Včera jsme cestou do města potkali známou paní s manželem a s vnoučetem na kočárku. Na něco se Jeníčka zeptali a on se zamračený schovával za mě....

Je mi smutno, tolik bych si přála, aby vyšetření a stanovení diagnozy proběhlo co nejdřív...at už bude výsledek jakýkoliv...ale pak snad zmizí pochybnosti a obavy a já budu vědět, s čím bojovat.
Takhle je to složité, když nevím, co ještě mu můžu tolerovat a co možná patří k autismu.

Ani u těch rituálů nevím, zda mu je plně zachovávat nebo zda se je snažit pomalu odbourat.
Celé 3 roky mu asi instinktivně ponechám ty, které nás moc neobtěžují...ale kdybych ho nechala, udělá si snad rituál ze všeho.

Včera polil křesílko čajem, tak jsem ho chtěla dát k topení, aby to rychleji uschlo a Jeník s řevem odtáhl křesílko zpátky na místo..."hidička nedává" (tam se židlička nedává), podařilo se mi ho ukecat, abych na křesílko mohla dát utěrku, aby neměl mokré tepláčky, protože v křesílku rád sedává....
Když večer usnul, dala jsem křesílko k topení.
A dnes? První, co nylo, když si chtěl sednout do křesílka, tak chtěl "utěku" (utěrku), až po nějaké době se mi povedlo ho přesvědčit, že křesílko už je suché.

Vadí mu takové maličkosti, jako je mokrá podlaha v pekárně (rozpuštěný sníh) a nechce tam pak jít. Minulý týden byl nepříčetný v chovatelských potřebách, protože na mokré podlaze byl karton a on na to nechtěl vůbec stoupat.

A já pak nevím - mám ho tam táhnout násilím nebo mám odejít?? A když mu vyhovím, nebude pak po jeho vždy? nebude mě odtahovat i z jiného obchodu?? Už vím, že nerad chodí na poštu a do papírnictví...
Abych za chvíli neskončila tak, že nebudu moci jít nikam.....

Rád chodí ven, ale nevšímá si lidí...pozoruje kamínky, žaludy, auta, traktory, bagry, tyčky a trubky, výfuky u aut, brouky....
....a já se pořád snažím mu ukazovat, co lidi dělají, co pán nese, že má paní šálu  ap. a pak si připadám jak šašek, když moje dítě nereaguje nebo dokola opakuje "Fuuuj, hovínko"....