Vzájemná komunikace

Jeník objevil novou zálibu...mimo zapínání větráku v koupelně, blikání světlem a pouštění vody se mu líbí, jak vylézá papír v pracovně z tiskárny. 
Jasně..."předtím" jsem víceméně nic netiskla....až poslední měsíc si tisknu svá povídání....Jeník stojí vedle tiskárny a volá: "Etě papíjek" (ještě papírek). 

Pokud mi to dlouho trvá, rozsvěcí a zhasíná lampičku...kdyby nás tak  viděl manžel...ten to blikání světlem nemá rád....Já vlastně taky ne...ale co mi zbývá??? 

Dnes mě Jeníček překvapil....strašně plakal, když jsem chtěla utřít z přední strany přebalovací stůl...Ten však byl špinavý a tak mi to přišlo normální, že ho umyji. Jeníkovi asi ne.

A tak nevím, jestli mu vadilo to, že stůl utírám nebo to, že jsem si na to vzala jeho přebalovací ubrousky...??? Někdy nevím, co mi tím svým pláčem chce říci.... 

Musela jsem přestat, protože ten řev mi trhal uši. Dodělala jsem to, když Jeník usnul. 

Všímám si, že se Jeník točí "v kruzích", když přicházejí holky ze školy. Dnes, když přišla Eliška, běhal stále dokola a volal "sčídavý, sčídavý" (jako v té písničce od Šípa a Uhlíře...střídavý proud). 

Večer jsem ho dala spát a věděla jsem, že má malinko špinavou mikinku. Myslela jsem si, že to Jenda neví....hodinu v ložnici plakal a na otázky neodpovídal...
Po hodině si začal tahat za tričko, a tak jsem pochopila, že to chce svléknout...Říkám.."Je to špinavé. Chceš čistou mikinku"? ...- "pinavý, pinavý..." 

Hurá....Po hodině jsem přišla na to, co Jeníkovi vadilo, převlékla jsem ho a on v klidu usnul. 

Díky Bohu, že "jakž takž" mluví...Alespon občas se něco dozvím. :-) 

Pamatuji se, jak do 2 - 2,5 let plakal v obchoďáku a já jsem nevěděla proč....


Ano, tehdy nemluvil, tak mi to neuměl říct. Ted sice mluví, ale často mi stejně neumí říct, co ho trápí.... Je tak těžké sledovat vlastní dítě v afektu a nevědět, jak a čím mu pomoci... 

Pevně doufám, že vzájemnou komunikaci vypilujeme a že se co nejdřív naladím na jeho myšlení....