Děkuji maminkám.... (ale i všem čtenářům)
Chtěla bych touto cestou poděkovat dvěma "maminkám", které čtou moje články a které mi napsaly, proč "Amélie nepíše"... že se těší na povídání...
Vím, že jsem skoro měsíc nic nenapsala. Ano, není čas, když mám doma 3 děti a Jenda usíná mezi 22. a 23. hodinou.
S nasazením antidepresiv zmizelo Jendovo usínání ve 20 hodin a moje klidné večery u knížek...
...
Už aby skončily prázdniny a holky trávily alespoň pár hodin ve škole...snad se s Jendou vrátíme do zajetých kolejí.
Možná jsem měla v koutku duše pocit, že to nikoho nemůže zajímat....
...číst pořád dokola o hračkách naházených do studny, o Jendovi, jak ječí, vzteká se, válí se po zemi, jak tyranizuje Betynku a hází po ní kameny, jablka a hračky....
Jak vysypává kytky z květináčů, převrací stůl, židle, skluzavku, trampolínu, psí boudičku...
...jak běhá stále dokola s nějakou tyčkou nebo klacíkem a vydává různé "skřeky"....
...jak hází kameny do bazénu, jak utíká na ulici, hází klíč na silnici, kameny a jablka k sousedovi na zahradu, jak nadává babičce, holkám i rodičům,
...jak se snaží venku praštit psa nějakou tyčí, jak málem vypíchl kamarádce oko větví....
...jak přibouchl babičce ruku do dveří,
......jak mlátí klackem do sloupů, do stromů či do odpadkových košů.....
...jak ječí na poště nebo se válí po zemi,
jak praští pána, šlápne paní na nohu, i když se na něj ani nedívají, jak zastupuje lidem na ulici cestu nebo jim nadává....
....jak hází po lidech kamínky nebo řve na miminka "Blbeeeej"!!!!!....
...jak seškrabuje omítku ze zdi, jak ječí u koupání, nechce se nechat vyndat z auta....
....nebo jaké scény vyvádí, když jej chceme posadit na vozík v obchodě...
...jak vyhazuje písek z pískoviště místo aby si hrál,
jak si kouše ruku nebo chodí celé dny s dudlíkem....
...jak pouštím stále dokola jednu a tutéž pohádku....
....jak rozpatlává hovínka po zdi, po kazeťáku, po prostěradle nebo po zámkové dlažbě....
Kde jsou ty časy, kdy mu ještě před pár měsíci vadily "špinavé ručičky".... a nemohl kvůli tomu modelovat ani razítkovat.....
...jak ho neumím naučit sedět u jídla u stolu, jíst "normální" jídla a chodit na nočník....
...jak volá "bojím tety, bojím pána ..." a schovává se do postele...
....Jak si neustále sundavá boty a ponožky a já mu je 100x za den obouvám...
...jak neustále vyhazuje plyšáky z postýlky, rozhazuje granule po celém bytě nebo kope vzteky do dveří....
Připadám si jak neschopná matka.
Zamykám místnosti, kam nechci, aby se Jenda dostal, šuplíky stahuji gumičkou, aby je neotevřel a nevyndal třeba nože...
Neustále uklízím ze země poházené hračky, vysypané jídlo a dávám byt na jedné straně do pořádku, aby mezitím Jenda rozházel něco na straně druhé...
Začínám se bát chodit s Jeníkem mezi lidi, jezdit na výlety nebo si k nám zvát návštěvu....
Protože všechno končí fiaskem...
Zdá se mi to, nebo je to čím dál horší?
Mám pocit, že antidepresiva Jendovi nezabrala... Cpu do něj léky úplně zbytečně?
Mám je vysadit? Mám s ním chodit mezi lidi?
Spousta otázek, na které nemám odpověd.
Máme s ním někam jezdit?
Chtěli jsme jet v srpnu na dovolenou na Slovensko - konečně po 5 letech jako rodina (dál než na Slovensko bychom si netroufli).
Ale jak i to Slovensko je daleko....!
Po 2 měsíčním regresu v dubnu a v květnu jsme dovolenou zrušili. Po poradě s doktorkou si na Slovensko netroufáme.
Máme jet na Moravu k prababičce??? Přežila by to babička? A přežil by to Jeník? Bylo by to někomu ku prospěchu?
Měli jsme jet v červenci a já jsem odmítla - manžel se na mě zlobil, ale nakonec řekl, že pojedeme tedy "až" v srpnu.
Proč raději nejede sám s holkama? Určitě by si to užili sami v klidu.
Proč mě nenechá doma s Jeníčkem?
Mám jet nebo nemám? Vždyt je to 250 km....3 hodiny cesty, pokud se nic neděje...ale co když bude zácpa, kolona?
Neumím zabavit své dítě v autě...nebaví ho hračky, knížky, hudba, povídání, nic...
V úterý cestou z Tábora z APLY řval Jeník jak tur, včera to bylo jen 20 km cestou k mojí mamince a bylo to strašné - řval jak zvíře: "Bolí hazyk (jazyk), Bolí hazyk, Bolí hazyk... Nic nevidím, nic nevidím, pomoooc...."
"Jdi pič, Elino, jdi pěšky, bojím Elišky..."
Mlátil se u toho knížkou do kolen, otvíral okno a ječel "na celé kolo"....
Ani nevím, co mu vadilo...to, že vedle něho seděla Eliška? To, že jsme jeli ve čtyřech?
A nebo to mohl být epileptický záchvat??? Jak ho poznám, když nemá sliny u pusy a není v bezvědomí? Vím, že z pravé strany probleskovalo sluníčko mezi stromy... mohlo by mu to vadit?
Zkoušeli jsme na okno dát sluneční clonu, ale tu okamžitě strhne...
Testy na epilepsii zatím nikdo nedělal...
Jak to bude v budoucnu? Bude líp?
Jsou to jen otázky, spousta otázek...a zatím nepřichází žádná odpověd....
Chtěla bych touto cestou poděkovat dvěma "maminkám", které čtou moje články a které mi napsaly, proč "Amélie nepíše"... že se těší na povídání...
Vím, že jsem skoro měsíc nic nenapsala. Ano, není čas, když mám doma 3 děti a Jenda usíná mezi 22. a 23. hodinou.
S nasazením antidepresiv zmizelo Jendovo usínání ve 20 hodin a moje klidné večery u knížek...
Už aby skončily prázdniny a holky trávily alespoň pár hodin ve škole...snad se s Jendou vrátíme do zajetých kolejí.
Možná jsem měla v koutku duše pocit, že to nikoho nemůže zajímat....
...číst pořád dokola o hračkách naházených do studny, o Jendovi, jak ječí, vzteká se, válí se po zemi, jak tyranizuje Betynku a hází po ní kameny, jablka a hračky....
Jak vysypává kytky z květináčů, převrací stůl, židle, skluzavku, trampolínu, psí boudičku...
...jak běhá stále dokola s nějakou tyčkou nebo klacíkem a vydává různé "skřeky"....
...jak hází kameny do bazénu, jak utíká na ulici, hází klíč na silnici, kameny a jablka k sousedovi na zahradu, jak nadává babičce, holkám i rodičům,
...jak se snaží venku praštit psa nějakou tyčí, jak málem vypíchl kamarádce oko větví....
...jak přibouchl babičce ruku do dveří,
......jak mlátí klackem do sloupů, do stromů či do odpadkových košů.....
...jak ječí na poště nebo se válí po zemi,
jak praští pána, šlápne paní na nohu, i když se na něj ani nedívají, jak zastupuje lidem na ulici cestu nebo jim nadává....
....jak hází po lidech kamínky nebo řve na miminka "Blbeeeej"!!!!!....
...jak seškrabuje omítku ze zdi, jak ječí u koupání, nechce se nechat vyndat z auta....
....nebo jaké scény vyvádí, když jej chceme posadit na vozík v obchodě...
...jak vyhazuje písek z pískoviště místo aby si hrál,
jak si kouše ruku nebo chodí celé dny s dudlíkem....
...jak pouštím stále dokola jednu a tutéž pohádku....
....jak rozpatlává hovínka po zdi, po kazeťáku, po prostěradle nebo po zámkové dlažbě....
Kde jsou ty časy, kdy mu ještě před pár měsíci vadily "špinavé ručičky".... a nemohl kvůli tomu modelovat ani razítkovat.....
...jak ho neumím naučit sedět u jídla u stolu, jíst "normální" jídla a chodit na nočník....
...jak volá "bojím tety, bojím pána ..." a schovává se do postele...
....Jak si neustále sundavá boty a ponožky a já mu je 100x za den obouvám...
...jak neustále vyhazuje plyšáky z postýlky, rozhazuje granule po celém bytě nebo kope vzteky do dveří....
Připadám si jak neschopná matka.
Zamykám místnosti, kam nechci, aby se Jenda dostal, šuplíky stahuji gumičkou, aby je neotevřel a nevyndal třeba nože...
Neustále uklízím ze země poházené hračky, vysypané jídlo a dávám byt na jedné straně do pořádku, aby mezitím Jenda rozházel něco na straně druhé...
Začínám se bát chodit s Jeníkem mezi lidi, jezdit na výlety nebo si k nám zvát návštěvu....
Protože všechno končí fiaskem...
Zdá se mi to, nebo je to čím dál horší?
Mám pocit, že antidepresiva Jendovi nezabrala... Cpu do něj léky úplně zbytečně?
Mám je vysadit? Mám s ním chodit mezi lidi?
Spousta otázek, na které nemám odpověd.
Máme s ním někam jezdit?
Chtěli jsme jet v srpnu na dovolenou na Slovensko - konečně po 5 letech jako rodina (dál než na Slovensko bychom si netroufli).
Ale jak i to Slovensko je daleko....!
Po 2 měsíčním regresu v dubnu a v květnu jsme dovolenou zrušili. Po poradě s doktorkou si na Slovensko netroufáme.
Máme jet na Moravu k prababičce??? Přežila by to babička? A přežil by to Jeník? Bylo by to někomu ku prospěchu?
Měli jsme jet v červenci a já jsem odmítla - manžel se na mě zlobil, ale nakonec řekl, že pojedeme tedy "až" v srpnu.
Proč raději nejede sám s holkama? Určitě by si to užili sami v klidu.
Proč mě nenechá doma s Jeníčkem?
Mám jet nebo nemám? Vždyt je to 250 km....3 hodiny cesty, pokud se nic neděje...ale co když bude zácpa, kolona?
Neumím zabavit své dítě v autě...nebaví ho hračky, knížky, hudba, povídání, nic...
V úterý cestou z Tábora z APLY řval Jeník jak tur, včera to bylo jen 20 km cestou k mojí mamince a bylo to strašné - řval jak zvíře: "Bolí hazyk (jazyk), Bolí hazyk, Bolí hazyk... Nic nevidím, nic nevidím, pomoooc...."
"Jdi pič, Elino, jdi pěšky, bojím Elišky..."
Mlátil se u toho knížkou do kolen, otvíral okno a ječel "na celé kolo"....
Ani nevím, co mu vadilo...to, že vedle něho seděla Eliška? To, že jsme jeli ve čtyřech?
A nebo to mohl být epileptický záchvat??? Jak ho poznám, když nemá sliny u pusy a není v bezvědomí? Vím, že z pravé strany probleskovalo sluníčko mezi stromy... mohlo by mu to vadit?
Zkoušeli jsme na okno dát sluneční clonu, ale tu okamžitě strhne...
Testy na epilepsii zatím nikdo nedělal...
Jak to bude v budoucnu? Bude líp?
Jsou to jen otázky, spousta otázek...a zatím nepřichází žádná odpověd....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.