Jak jsme kupovali nové boty

Jednou za čas potřebuje náš syn nové boty. Minule  jsem je raději 3x objednávala přes internet.
Sice nemám ráda nákup bot, když je nemůžeme vyzkoušet, ale jsou situace, kdy nám nic jiného nezbývá....
Někdy je realita silnější než my...

Minulý týden mě "tak nějak" napadlo, že si uděláme výlet do Tábora a koupíme Jeníčkovi botasky.

Ty staré už má pěkně okopané.

Holky byly zrovna pár dní u mojí maminky na prázdninách.
Doma jsem změřila stélku letních bot, zjistila jsem, kam až dosáhne Jendy paleček a vzala jsem do tašky krejčovský metr....
Co kdyby si náááhodou Jenda nechtěl boty zkusit...
Říkala jsem si, že třeba to bude prima výlet....Pořád tak naivní? :-)

Dojeli jsme k obchodu, oblíbeného plyšového psa s sebou.
Paní chtěla Jendovi změřit nožičku.... Prý ať si stoupne na lesklou plochu a ono nám to za chvíli "samo řekne", jakou velikost bot máme koupit...
Hahaha...a byl oheň na střeše...

Na lesklé zrcadlo si Jeník nestoupl..ani po dobrém, ani když jsme ho tam chtěli postavit násilím.
Paní se ozvala, že potřebuje, aby stál alespoň 20 sekund v klidu.

20 sekund? Takovou dlouhou dobu?!!! No to nehrozí....

Tak jsme to brali podle těch starých bot...
Šli jsme hledat Jendovo číslo bot, ale tomu už doba v obchodě přišla dlouhá a začal řvát, že chce balonek, který byl  vystavený nad botami...

Nevím, jak se mu to povedlo, ale najednou měl balonek v ruce a pohazoval si s ním radostně po obchodě...
Raději jsme ho nechali, protože riskovat, že mu ho sebereme a on bude ječet na celý obchod? To se nám nechtělo.

Šla jsem se omluvit prodavačce a poprosit, zda si nafouknutý balonek můžeme nechat...
....můžeme,  hurááááá.
Jako "na potvoru" jsme nemohli najít Jeníkovo číslo bot, našli jsme jedinou krabici - a to modré botasky s růžovými kytičkami a srdíčky....
No, někdo by možná řekl, že se nehodí pro KLUKA, ale to v dané chvíli  vůůůbec není rozhodující.

Snažili jsme se odchytit Jeníka a zkusit mu vybrané boty. To byla akce... :-)
Byli jsme na něj s manželem dva, násilím jsme ho chytili a po chvíli se nám podařilo obout mu jednu botu, Jenda řval a zmítal sebou....   druhou botičku už se nám obout nepodařilo.
Botu si okamžitě sundal a jen tak v ponožkách utíkal pryč...manžel ho po chvíli vylovil v nějakém skladu a já jsem šla k pokladně...
Krejčovský metr "říkal", že boty budou té správné délky a barvu už řešit nebudeme....

Zaplatili jsme a snažili se chytit Jendu, který zdrhal mezi regály...naháněli jsme ho každý z jedné strany....
Když se nám ho podařilo chytit a násilím obout, odcházeli jsme z obchodu k autu.
Řekla bych, že jsme  v  obchodě nebyli ani 10 minut, ale ven jsme vyšli zpocení a zničení...
Říkala jsem si, že bych sebou někam plácla a spala a spala....

Jeník ne, ten měl elánu stále dost...
A nemyslete si, že je bude nosit...zatím leží doma a Jenda je odmítá nazout na nožičku...

A fotky dnes nebudou.... Nejde to...Při takové akci jsem ráda, že ohlídám tašku, Jeníka, plyšáka, ale už není v mých silách hlídat ještě foťák...