Návštěvy v APLE

Asi od června jezdím cca jednou týdně s Jeníčkem na nácviky pracovního chování do nedalekého města.

Je to asi 30 km, musíme se na to tedy vždy náležitě připravit - do tašky nachystat náhradní pleny, ubrousky, oblečení, jídlo, pití, oblíbeného plyšového pejska apod.

Poprvé Jeník nechtěl jet, ale díky cestovnímu proužku a zalaminovaným kartičkám, to zvládl a od té doby se na TETU těší.

Všechno ale musí být tak, jak on očekává:

Cestu TAM zvládá většinou v pohodě.

V cílovém místě vyndám golfky z kufru, Jeník se připoutá, dostane do ruky cestovní proužek a svého pejska...

 Cestou k APLE se pořád dokola  ptá, jak se teta jmenuje a co tam bude dělat....Očekává stále tytéž odpovědi.

Už ví, že ho tam nechám samotného. Propouští mě se slovy: "Maminka koupí jojíky!"....

Půl až 3/4 hodinku zvládá v klidu. Krabicové úkoly s tetou má moc rád...

Když pro něj přijdu, chce jít hned pryč, nesmím si s "tetou" ani povídat......

Odchází z místnosti se slovy: "Koupíme zmzlinku"...

Už ví, kde to je a to místo určitě nepřehlédne. :-)

Ví, že se cestou posadíme v parku na lavičku, aby mohl zmrzlinku v klidu sníst....

Minule s námi byl manžel a ten si sedl na jinou lavičku...Jenda ihned přeběhl na druhou stranu - na tu JEHO lavičku. :-)

Když  zmrzlinu sní, odcházíme na parkoviště k autu...

Dnes byl moc nedočkavý a nechtěl čekat, až najdu v kabelce klíče od auta, tak ječel: "Pšííí, pší (prší) na Jeníka"...i když krásně svítilo sluníčko:-)

Chtěl tím říct, abych si pospíšila a otevřela dveře auta...v autě se cítí bezpečněji než venku...

Připoutala jsem ho a dala mu do ruky koupený rohlík (jeho rituál).  Rohlík ho na pár minut zabavil, pak se napil a zbytek cesty už plakal...

Nechtěl hudbu, plyšáka, knížky, hračky, nic...

Nezabavila ho ani Eliška ani já líčením okolní přírody a projíždějícíh aut....

Naštěstí je to jen 30 km...ale někdy i těch 30 km je dlouhých.... :-)

Jsem moc ráda, že taková služba existuje - vím, že mám půl hodinky na "klidný nákup", že je o Jeníka postaráno, že se něco naučí...

Jeníček si zvyká na jiného člověka, na cizí prostředí a na přijímání pokynů od někoho jiného...

Je to takové naše malé rozptýlení v tom zajetém životě plném rituálů...