pátek 2. ledna 2015
O dřevěném panáčkovi
Miluji knihy....
....a tak se snažím ke knihám vést i děti.
Někdy mám pocit, že se mi to vůbec nedaří.
Jeníček dlouho poslouchat nevydrží, ale když se zeptám, kde je autíčko nebo medvídek, tak alespoň ukáže prstem...
Občas ho něco zaujme, za což jsem moc ráda.
Třeba ho jednou čtení bude bavit...
I ty tři minuty jsou lepší než nic...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Panáček je asi bratr Pinocchia, určitě pěkné čtení.
OdpovědětVymazatKe čtení musí dospět asi každý sám. Můj syn taky moc nečetl, maximálně Čtyřlístky, a dnes je z něj hltač knih. Určitě i Jeníček jednou objeví kouzlo knihy a možná časem bude předčítat on tobě. Já teď taky předčítám mamince.
Knihy jsou krásný a na fotografiích jde vidět, že i Jeníčkovi se líbila, i když moc dlouho nevydržel...
OdpovědětVymazatJá synovi kupuji knihy, příjde mi to jako jeden z nejhezčích dárků.
Sama jsem ale taky začala číst hodně pozdě, synovi to ale neříkám.
Amélko jsou to krásné pokroky :o)
OdpovědětVymazatA moc Tobě a celé tvé báječné rodince přeju do Nového roku jen to NEJLEPŠÍ-hlavně -zdraví-pohodu a lásku ♥
Měj se moc hezky.Martina
Musí tě to stát spoustu sil, tolik trpěliosti... ale Jeníček dělá takové pokroky:)
OdpovědětVymazatSnad z něj bude nadšený čtenář - přeji:)
Ono opravdu všeho do času, Jeníček možná bude knihy milovat, možná taky ne, já miluju stará kina filmy, chodila jsems tam s dědou, vždy na balkon, dnes je mi skoro 50 a je mi moc líto, že balony v multinech nejsou, s potupem času nejde o balkony , ale o lidi, kteří tam s Vámi jsou. Čtu Váš blog už dlouho,
OdpovědětVymazatVím jak je to těžké udržet jeho pozornost. Není to dávno, kdy byl v televizi krásný film o autistovi, který se zamiloval do jedné dívky ze sousedství. Jeho láska sice nebyla nakonec opětovaná, ale přeci jen se dokázal své závislosti na ni zbavit a začít nový život. Možná jsi ho i viděla, moc hezký film.
OdpovědětVymazatVšechno dobré v Novém roce. :)
Já věřím, že se všechny ty nekonečné trpělivé pokusy časem zúročí... Domnívám se, že může být velmi těžké porozumět textu, který hovoří "svým" jazykem, tedy ne Jeníčkovým. Četla jsem, že číst s porozuměním je pro dnešní děti čím dál těžší. Přeji vám oběma časté krásné tři minuty a časem třeba i víc:-) Maruška
OdpovědětVymazatVést děti ke knize je krásné a myslím, že časem na ně bude mít více trpělivosti i Jeníček, všechno chce svůj čas a je obdivuhodné co jsi všechno zvládla a věřím že to bude čím dál lepší, Jeníček má plno lásky a ta hory přenáší, má štěstí na skvělou mámu a to je ten největší dar, přeji vám všechno nejlepší a splnění všeho co si přejete... Elis
OdpovědětVymazataspoň tie tri minúty Amélka. Je to určite vzácnosť, ale trpezlivosť ruže prináša, tak jedného pekného dňa ho od takej knižky odtrhne len hlad a smäd... :) je to veľký fešák, vnímavý, on knižky bude milovať. :)
OdpovědětVymazatTaky budu toho našeho kloučka - co mám zatím v bříšku - vést ke knihám :) jako malá jsem to čtení měla moc ráda, četla jsem vždy tajně pod peřinou s baterkou. :) ... určitě to Jenda časem vydrží i déle :)
OdpovědětVymazatTaky jsem jako dítě četla s baterkou pod peřinou, krásné vzpomínky.
Vymazatčetla jsem tenkrát Harryho Pottera a Tajnou sedmu :D :D naši mě stejně vždy vyhmátli :D že si prej zkazím oči :D
VymazatMáš to těžké... Knížky mám taky ráda a snažíla jsem se i se snažím, aby je měly rádi i moje děti. Dceři i synovi jsme četli každý večer, když byly malé.
OdpovědětVymazatKnížka vypadá moc pěkně, já bych si klidně přečetla! :-)
OdpovědětVymazatNic si z toho nedělej, můj kluk taky moc nečte. Někdo na to prostě není.
Do nového roku Ti přeji hlavně zdraví a mnoho sil!
Iva