U pískoviště

Nemohu napsat název "Na pískovišti", protože na písek Jenda nevleze.

Ale úspěch je, že klečí vedle pískoviště a občas si pohraje.

Posledních pár dnů je krásně.

Jenda nechce chodit mezi lidi, často odmítá chodit na procházky, ale občas je ochotný strávit chvilku na zahradě.

Pár minut se pohoupe na houpačce...

Pár minut se zabaví nakládáním písku na valníček...

A občas mi z písku "uvaří polévku" nebo "upeče dort".... :-)

A za tyhle pohodové chvilky jsem vděčná.....

Předpověď "říká", že se nám počasí brzy zkazí....

Jenda nemá rád déšť.
Loni nesnesl ani vítr, mlhu, rosu, námrazu na autě, bál se zimy a sněhu...
Jak to asi bude letos?
Bude líp?
Kdo ví....

Moje milované strašidýlko

Dnes nestíhám, tak jen pár fotek mého milovaného strašidýlka.

Když není Jenda ve své kůži, když se něčeho bojí nebo se zlobi...

...když je unavený ap...

...tak se utíká ke svým rituálům...

Dudlíka v pusince, druhého na mačkání v ruce...

...pohádky v ložnici na DVD přehrávači...

...a jeho milovaná růžová deka....

Tady je zrovna po nějakém "vztekacím záchvatu", tak má ještě vidět uplakaná očka a zpocené vlásky....

Ale takhle se vždycky uklidní, stačí si ho chvíli nevšímat...

Pohádka, deka a dudlíky...to většinou zabere, aby se uklidnil....

Když se dívám na ty fotky, tak je mi smutno.

Naučili jsme se žít s autismem, vyrábět a plnit strukturované úkoly, používat denní režim, cestovní proužky, předvídat CO a KDE by Jendovi mohlo vadit.....

Naučili jsme se respektovat jeho úzkosti, strachy a rituály....

Naučili jsme se spolu žít a minimalizovat afektivní záchvaty....

Řekla bych, že za ty 2 roky "boje" s autismem jsme zvládli mnohé....

Jediné, s čím se nemohu vyrovnat je to, že NEMOHU obejmout vlastního syna. Nemohu ho pochovat, utěšit ho ve své náruči, když pláče, když je smutný, když ho něco bolí....

V takových chvílích "chce" být sám se svými rituály.

Když jsem se vracela z nemocnice, těšila jsem se, až ho budu smět políbit a obejmout.

Čekám....

.......už 5 týdnů trpělivě a s láskou čekám a zatím je má náruč prázdná....

Vlastně už si ani nepamatuji, KDY jsem ho naposledy objala.

Dlouhé měsíce mě nechává čekat na to něžné přitulení...a možná o to víc si toho člověk pak dovede vážit....

Moji milí čtenáři, těště se ze vzájemných doteků, z něžných pohlazení, z láskyplných úsměvů nebo z pevného objetí.....

....ať již se svými dětmi, vnoučaty či s partnerem...

Někdo to nemá a věřte, že mu to moc chybí....

Moji autisté o doteky nestojí.....

Nová hračka z Rané péče

Ve čtvrtek u nás byla asi po 3 měsících paní z Rané péče.

Odvezla knížky a pomůcky, které nám minule půjčila....
A zase přivezla hračky nové....

Dnes vám představím tuhle "hračku"....

Asi před rokem Jenda navlékal na tyčky velké barevné korálky.

Věděla jsem, že tohle se mu bude také líbit...

Na velké dřevěné "tyčky" navléká čtverečky....

Chvíli to dělal "halabala" a nepřemýšlel nad barvami....

Ale pak to vyndal a dával do každého sloupečku stejnou barvu...

...a tak měl sloupeček žlutý, červený, oranžový, modrý ap.

Někdo by řekl, že ty dva měsíce mého marodění zahálíme "v posteli", ale není to tak...

Snažíme se pilně pracovat...holt trošku za jiných podmínek, než jsme byli zvyklí...

Např. čteme knížky čuníkovi...Jenda nechce, abych četla jemu, a tak čtu čuníkovi a Jenda poslouchá. :-)
Hrajeme různé hry, učíme se očnímu kontaktu, vzájemné spolupráci dvou lidí, střídání ve hře...teď ty a teď já...  ap.

Tady si zopakoval nejen barvy, ale i počítání....

Krásně ukazoval prstíčkem a já jsem počítala.

Když má náladu, tak se ke mně přidá....

Nejvíc se mu líbí konec "hry".

Vysune celý "komín" čtverečků nahoru a oni pak padají všude možně....

Uklízení čtverečků do krabice už tak zajímavé není, tak to většinou nechává na mamince....

Nová hračka se nám moc líbí a věřím, že si jí Jenda užije, než ji za 2-3 měsíce budeme muset zase vrátit.

Jsem ráda, že máme možnost si hračky z rané péče zapůjčit, protože člověk nemá tolik peněz, kolik by si přál....

Přejeme vám krásný den a úsměv na tváři.

Postelové hrátky s hakisakem

Jeníček si nedávno oblíbil malý míček.

Je to takové pletené "cosi" s kuličkami uvnitř.

Má jich asi 9....

....různých barev...

Házíme si s nimi v obýváku...

...a teď i v posteli....

Několikrát za den si na ně Jenda vzpomene ...

...a my pak vedeme takovou malou bitvu....

Zásah pleteným míčkem nebolí, tak máme na dlouho o zábavu postaráno....

....není to žádná kvalita...

.....už jsem je párkrát zašívala....
..ale pro naši radost to stačí...
A tak si chvilku zahrajte s námi....

Krásný sobotní den...