Dívala jsem se s Eliškou na televizi a nějaký muž nesl dítě. Pak na něj promluvil.
Eliška na to hned reagovala:
- "Proč se ptá toho mimina, jestli je mu zima?
Copak mu může odpovědět?
Nechápu, proč to dělá!
Vždyť to mimino mu nemůže odpovědět, když neumí mluvit....
Tak je to úplně zbytečný, ne?!
COPAK od něho očekává odpověď?"
- "NE, neočekává."
- "A když ji neočekává, tak proč se ho ptá?!"
(Následovala asi hodinová neúnavná debata na téma: Proč musím mluvit na mimino, když mě nevnímá, když mi nerozumí, když nemluví a nemůže mi odpovědět, proč mu mám cokoliv stokrát opakovat, proč někdo mluví ve zdrobnělinách, proč se šišlá na mimina, proč se mění hlas, proč používáme "trapné" výrazy jako je "hafánek" (to je jako kdybys kočce říkala mňoukálek nebo mňoukačka) aj., vždyť je to směšný ....)
...."Na dítě mluvíš pořád..."
- "Jak pořád?!!!... i v noci?!"
- "Když bude miminko plakat, tak se ho zeptáš třeba: Toníčku, nemáš hlad? Máš, viď.. Dám ti lahvičku s mlékem..."
- "A to když budu mít Klárku, tak jí budu říkat Toníčku? A to pak bude slyšet i na Toníčka?
Co to je za blbost?! Jednou mu řekneš Klárko a podruhé Toníčku? Jak to dítě bude vědět na které jméno má slyšet?!!"
uf....obdiv všem rodičům autíků - mě by z toho kleplo už po hodině vysvětlování L.
OdpovědětVymazatPane jo, někdy je to na zbláznění. To nešťastné proč. A jak.
OdpovědětVymazatDoslovné chápání je někdy opravdu doslovné...
My naší kočce říkáme ty naše kočko mňoukačko, protože když chche pomazlit, tak vždycky přijde a mňoukne na nás...
OdpovědětVymazatPřekvapuje mě, jak Eliška rozvíjí jednotlivé situace do absurdna, idkyž se jí to samotný nezdá. Přeju Elišce, ať se jí podaří přijít na co nejvíc "našich nesmyslů" a Vám ať dokážete stále tak krásně vysvětlovat. Lenka