Jenda je hyperaktivní a potřebuje pořád něco dělat a něčím zaměstnávat.
Když už nevím, JAK ho zabavit, tak otevřu okno a díváme se s Jeníčkem z okna.
Počítáme lampy... pozorujeme ptáky, mraky,
...ale hlavně počítáme auta.
Tentokrát Jenda určil počítat auta žlutá a červená, ale jak na potvoru jezdila skoro jen stříbrná a černá.
Takže se Jeníček chvíli nudil ...
....a navracel se ke svým autistickým rituálům....
Ale nakonec pár červených a žlutých aut kolem projelo.
Je vidět, že pozorování ruchu na ulici ho baví, takže si to spolu náležitě užíváme.
Vzpomínám si, že já asi v jeho věku, to ještě tolik aut nejezdilo, jsem si zapisoval poznávací značky a porovnával jsem je pak s minulými dny, jestli se opakují. Můžete to taky spolu zkusit. :D
OdpovědětVymazatTak to je Jeníček jako já. :-) Sice nepočítám auta, ale miluju pohled na kopce kolem a na oblohu... na plující mraky.
OdpovědětVymazatMoc pozdravů posílám, drahá Amélko... Tvá V.
Máte skvělý výhled! Já jsem nikdy vyloženě na ulici neviděla, já mám paneláky napravo, paneláky nalevo... :-))
OdpovědětVymazatMáte hezký výhled :o) Také jsem jako malá hodně koukávala z okna a pozorovala dění venku :o)Martina
OdpovědětVymazatDobrý večer, ještě nikdy jsem Vám nepsala, ale dnes už musím. Na Váš blog jsem se dostala "omylem", když jsem chtěla na netu koupit nějaké puzzle a vy jste jejich název měla pod jednou fotkou. Jednak vás musím obdivovat za to, co všechno stíháte a moc Vám poděkovat za to, že jste mi svým blogem otevřela oči a možná mi pomohla "mateřsky" dospět. Mám totiž 2 dcery-zdravé, které jsou obě velice dominantní, živé a umíněné. Z toho pramení věčné pošťuchování, hádky, křik a bránění si vlastního dominantního prostoru. A já jako matka se už cítím unavená, zoufalá a bezmocná a nevím, proč jsou mé dcery někdy tak nesnesitelné, když se mají tak rády a umí být i úžasné po všech směrech. Přistihla jsem se, že jsou dny, kdy si připadám jako policajt se všemi zákazy, příkazy a křikem. Až u vás jsem si uvědomila, jak jsem pitomá a nevděčná, že mám to, co mám. Úplně mě dostaly vaše poslední Vánoce, kdy nakonec děti řekly, že byly nejkrásnější na světě- i když v teplácích a bez cukroví. Uvědomila jsem si, že děti je potřeba především milovat a to ostatní tak nějak přijde samo. Moc Vám děkuji a přeji hodně sil do dalšího života. S velikým pozdravem Ivana V.
OdpovědětVymazatMáte to tam pěkné, pěkný výhled na okolí i cvrkot kolem. Počítat auta je prima projekt, a Pavlův nápad zapisovat značky je taky zajímavý, jen nevím jestli by to dnes šlo, při tom kvantu aut, co projíždějí...
OdpovědětVymazat