Nepřiměřené reakce

Kolikrát nevím, co způsobí nepřiměřenou reakci mých autistů.
Před chvílí jsem poprosila Elišku, aby otevřela Jendovi plechovku žampiónů:
- "Eli, prosím, otevři Jendovi žampiony."
- "A jak se otvírají žampiony? Co to je za blbost?!"
- "Myslela jsem plechovku žampiónů. Je ve špajzu."
- "...neee, fuuuj, to je hnusný....
- "Dělej. To zvládneš." (mírné "násilí" není na závadu)
Najednou řev na celý byt....
Tak se ptám, co se stalo...
- "Ono to na mě vyšplíchlo...."
...a utekla do svého pokoje.
Jdu za ní a ptám se, proč mu ty houby nedala do misky, že na to čekal?
- "Ty jsi řekla jenom abych to otevřela, né abych to dala do misky."


- "Fuuuj, to je tlapnýýýý, bléééé,
....tam nebudu sedět, když tam sedíš ty...."
....začne ječet Jenda v kuchyni u stolu a utíká do obýváku. Cestou ještě práskne dveřma....
...a to jsem si jenom nachystala na stůl zapečné brambory....
Asi se mu ten pohled na ně nelíbil.