K minulému článku hezky pasuje tato situace:
Na návštěvu přišla po obědě moje maminka.
Jenda ji tentokrát nevyháněl, nestrkal do ní a dokonce ji nechal, aby si sedla na gauč v obýváku.
Pověděla mi pár vět (dříve nemyslitelné, aby ho rušila u pohádky a povídala si se mnou!)
Pak se Jendy zeptala, jestli si se mnou může dát kafe (neměla se ptát, Jenda zákonitě na otázku řekne, že NE, ale nic jsem neříkala...)
Jenda řekl, že NE, ale mamka si ho stejně udělala.
Doteď dobrý. Jenda byl pořád v klidu.
Pak Jeníček došel pro míček a podával ho babičce.
Chtěl si s ní házet.
A babička řekla, že si nejdřív vypije kafe a PAK si bude házet.
A došlo ke kalamitě.
Jenda vydržel být aspoň deset minut hodný a "povolil" babičce to, co jindy nezvládá a teď "potřeboval" pochválit a odměnu ve formě hry s babičkou.
Babička trvala na svém, že nejdřív si vypije kafe.
Věděla jsem, že je ZLE.
Jenda se naštval.
Kopal do babičky, vztekal se, šlápl jí na nohu a nadával: "Babka je hnusná, pldlá, zlá...jdi plič, babko zlá. Neměla jsi sem chodit ap." Marně jsem se snažila odvést pozornost a zachránit situaci tím, že si může házet se mnou nebo s čuníkem. Už to nešlo.
Stačilo jen na chvíli odložit (stejně horké) kafe na stůl a pár minut si házet. Déle by to Jenda stejně nevydržel.
Pak si mohla dát kafe a vše bylo v pohodě. A možná mohla být na návštěvě celou hodinu.
Takhle "musela" odejít do kuchyně, rychle vypila kafe a odešla.
Jenda ještě několikrát otevřel dveře do kuchyně, babičce nadával a říkal, ať už sem nikdy nechodí.
Ano, dělám to podobně. Když jsem doma s Jendou sami dva, používám podobné věty často, abych ho učila ČEKAT a být trpělivý: "Nejdřív si dopiju kafíčko, pak si s tebou budu hrát. Až naplním myčku, budeme si házet. Až naplním pračku, pustím ti pohádku." ....a Jenda to v pohodě toleruje. Naučil se to.
Ví, že to tak je a bere to tak.
Jenže v této chvíli trvat na PRAVIDLE "nejdřív kafe, potom hra" bylo kontraproduktivní. Už tu bylo "moc" lidí a situace se změnila...
Stačilo věnovat Jendovi pár minut pozornosti...
Tentokrát nešlo o terapeutický plán (Jendu něco naučit), ale o krizový plán - "přežít" v klidu návštěvu.
A neříkám tím, které chování je dobré či "špatné", vždy jde jen o jednu z možných cest. Je to zákon akce a reakce. Ale každou "cestu" respektuji.
Myslím že Jeník se v běžném životě bude čím dál častěji setkávat s takovým jednáním jako ukázala babička a vzít na vědomí že nebude vždy jak nadiktuje on ale podřídit se a poslechnout dospělého a v rodině bez diváků je k tomu nejlepší příležitost.Babičce bych to vůbec nevyčítala - většina lidí také nebude studovat jestli jedná kontraproduktivně ...Lída
OdpovědětVymazatJá jsem taky babičce NIC nevyčítala, respektuji chování všech lidí okolo. Jen si každý "musí" nést následky svého chování. Buďto tu chci být a vyhovím vnoučeti (od toho jsou babičky, aby vnoučata rozmazlovaly) nebo budu trvat na svém, způsobím kalamitu a půjdu pryč :-P
VymazatJá bych souhlasila s prvním komentářem, čím bude Jeník starší, tím spíše se bude muset naučit, že nebude vždy po jeho, jak je zvyklý. Díky babičce by se mohl doma pěkně trénovat :-)
OdpovědětVymazatJá myslím, že se Jenda trénuje neustále. Nejen babička má svoji hlavu, stejně tak moje pubertální dcerky. Ty mu nezůstanou nic dlužné. A i já jsem na něj přísná. Vím, že co se naučí dnes, později jako když najde. Ani kdybych chtěla, tak mu nemohu vyhovět kdykoliv - přece jen musím vařit, prát, uklízet, vytírat, žehlit, věnovat se holkám, takže nejsem k dispozici kdykoliv si zamane.
Vymazatno nemá to babička lehké, když se vnoučeti nevyhoví dostane pár kopanců,šlápnutí na nohu,nadávek,vykázání do kuchyně a domu ... snad ho to přejde než bude o pár let starší
OdpovědětVymazatAno, takhle se bohužel (někdy) projevuje autismus. Ale s léty se to lepší.
VymazatA já zase souhlasím s Amélií. Vůbec nic by se babičce nestalo, kdyby si chvíli s vnoučkem házela. Přišla snad i za ním, ne jen na kafe.
OdpovědětVymazatTaky se divím, že trochu nedokáže odhadnout, jak se má chovat, aby s Jendou vycházela
Myslím, že babička ví, jak s Jeníkem vycházet. Četl jsem tu, že Jenda u ní několikrát spal a trávil dny. Šlo by to bez babiččina pochopení? Těžko.
VymazatAle tady byla na Jendově území a to co funguje u babičky, tak doma je nastaveno trochu jinak. Já se naopak nedivím, že babička nedokáže rychle přecházet mezi různými modely chování v ramci jedné rodiny, ale v závislostí na dvě mista.
Ona babička má svou hlavu, takže občas narážejí, ale jsme rádi, že ji máme:-)
VymazatAsi to bude chtít to příště napřed vysvětlit babičce a pak teprve Jeníčkovi. Ale vidím, když to tady čtu, jak se Jeníček zlepšuje den ze dne tak věřím, že i toto se brzy srovná. Moc vám oběma, vlastně všem, držím palečky.
OdpovědětVymazatVeru, aj mne sa často stáva, že "potom" viem, ako sme mali reagovať. A ešte častejšie "viem", kde urobil chybu niekto druhý. Akurát s tým už väčšinou nejde nič urobiť. Čo sa stalo, už sa neodstane.
OdpovědětVymazatNo, čo už, mohli ste si užiť krásne popoludnie, možno nabudúce. A ja ďakujem za ukázanie rôznych vzorcov, rôznych situácií, a aj chýb (alebo "chýb"). Takto sa vlastne môžeme aj my učiť na vašich skúsenostiach. :)