čtvrtek 21. května 2015
Na hřbitově
Snažím se Jeníčka zapojovat do všech aktivit, pokud to jde.
Nic nelámu násilím, ale pomalu zkoušíme nové a nové věci.
I kdyby jen pár minut...každá minuta, kdy se Jeníček něco nového dozví nebo naučí, za to stojí...
Tentokrát jsme se vydali na hřbitov.
Jeníček nesl svíčku a sirky.
Musela jsem ho trošku krotit v jeho aktivitách, opakovaně upomínat, aby byl potichu a nebyl tak "hlučný", ale vcelku to šlo.
Ukázala jsem mu, kam se háží odpadky, kde si může umýt ruce, kam si může sednout na lavičku, jaké kytičky jsou na hrobech...
..a zase jsme šli domů....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Amélko, mě by zajímalo, jak to vnímal Jeníček? Jako, jestli chápe k čemu hřbitov slouží...Jej, nevím, jak se vyjádřit:)) Jestli třeba ví, komu jste tam zapalovali svíčku a proč to tak je:) Jinak klobouk dolů opět a zase:) Je to malý velký hrdina:) Paní Amélko, je to neskutečné...Jeníček jako dítě s PAS musel překonat tolik strachů, tolik úzkostí z toho chaotického světa okolo, což mě vede k zamyšlení a k jisté sebereflexi...Myslím, že jsem za svůj 22letý život ani omylem nepřekonala tolik strachů, jako Jenda. Takže opravdu smekám, Jeníček je moc statečný a šikovný kluk a Vy jste skvělá máma, obojí však není žádnou novinkou:) Ráda se chodím k Vám potěšit a nabrat sílu :))
OdpovědětVymazatMusím říct, co přesně chápe a jak si to přebral, nevím. Několikrát jsem mu vysvětlovala kam půjdeme, kdo tam leží a co tam budeme dělat. Ale na zpětné otázky neodpovídá, takže nevím. Spíš ho zajímaly nápisy na hrobech a "čísla" :)
VymazatJako malá jsem chodila s babičkou ráda na hřbitov a prohlížela kdo má jak vyzdobený hrob a sošky andělíčků. Dnes mám na hřbitovech pocity o dost pochmurnější a smutnější, ale pořád se ráda dívám na to kdo má jaké květiny na hrobech, na sochy a na okolní stromy... Jeníček to tam zvládl na jedničku, je šikovný a čím dál víc přechází v pohodě do činností běžného života a to hlavně díky své milující mamince. Zdravím Vás, Riky
OdpovědětVymazatBýt na hřbitově v klidu dělá problémy starším a zdravějším dětem, takže Jenda tu návštěvu zvládl určitě perfektně. Roste a to je dobře.
OdpovědětVymazatJe to fascinující, nikdy jsem si neuvědomila, jakou musí autistické děti překonat bariéru k pochopení běžného života. Jeníček je moc šikovný, věřím, že z něj jednou bude chytrý a vzdělaný muž. Jste skvělá maminka. Smekám. Ann
OdpovědětVymazatI to je součástí života. Přiznám se, že jsem taky vždy jako malá počítala, kolika let se onen člověk dožil.
OdpovědětVymazat