pondělí 18. května 2015

Zubař a knihobudky


Dnes jsme absolvovali po půl roce kontrolu u paní zubařky.
Děti kaz neměly, já bohužel ano...


Poté jsme se podívali do našich oblíbených knihobudek... Jenda už je zná, a tak mi je z dálky nadšeně ukazoval.






...dali jsme si zmrzlinu...






...navštívili jsme místní infocentrum....







...a jeli jsme domů.
Jenda už toho měl dost...


18 komentářů:

  1. Jste šikoní :-) Přeji vám všem, ať se vám zubní kaz vyhýbá pokud možno až do smrti, protože jsem zatím nepoznala větší nechutnost, než je vrtání zubů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eliška má podobný názor a to jí vrtali jen jednou v životě. I já se bojím a nic příjemného to není, ale co se dá dělat...

      Vymazat
    2. To je mi jasné, že vrtání zubů nemá rád asi nikdo na světě a myslím, že ani ti zubaři si to zrovna moc neužívají. Jen mi přijde, že většina lidí se bojí bolesti, a zubaři jsou proto dobře připraveni právě na tlumení bolesti. Mně bolest nevadí, bojím se zvracení při zákroku, ale na to zubaři připraveni nejsou.
      První vrtání jsem zažila v 21 letech. Bylo to rychlé, špatně se mi udělalo až doma, pořád jsem cítila v puse ten smrad.
      Při dalším vrtání v 26 letech jsem se málem pozvracela. Paní zubařka nemohla pochopit, že se mi zvedá žaludek, a neustále mi nabízela injekci PROTI BOLESTI, i když jsem jí vysvětlovala, jak mi je.
      Pak jsem se k ní skoro dva roky neodvážila, stačilo mi jen vidět autobus, kterým bych k ní dojela, a chtělo se mi zvracet. Odvážila jsme se až letos v únoru (tedy ve skoro 28 letech). Neměla jsem žádný kaz, ale 2 plomby byly prasklé. Musela jsem přijít znovu na spravení a tehdy jsem v ordinaci před zákrokem málem omdlela (dusila jsem se, viděla jsem rozostřeně, měla jsem křeče v rukou). Paní zubařka mě chtěla poslat domů (to jsem odmítla, chtěla jsem to mít za sebou), znovu mi nabídla injekci proti bolesti, i když jsem jí vysvětlovala, že bolesti se nebojím, že se bojím zvracení. Nakonec jsem se naštěstí uklidnila a povedlo se jednu plombu z těch dvou spravit.
      Když jsem o tři týdny později přišla na tu druhou, opět jsem se dusila a nadavovala, paní zubařka mi opět, i přes vysvětlení mého problému, nabídla injekci proti bolesti a ptala se, jestli takhle vyvádím i při injekcích. Řekla jsem, že ne, že mi jehly nevadí (jednu dobu jsem si injekce musela píchat i sama a zvládla jsem to v pohodě). Nemohla to pochopit a pak mě objednala znovu na ošetření s inhalačním anestetikem (Entonox - směs kyslíku a oxidu dusného) a řekla, že pokud to nezvládnu, budu muset pod celkovou narkózu. Vypotácela jsem se z ordinace a teprve doma mi došlo, co se stalo. Vyprávěla jsem to pak sestřenici, která je doktorka, a ta řekla, že paní zubařka nejednala profesionálně a že ji mám raději změnit. Tak jsem se z ošetření odhlásila a v současné době hledám nového zubaře.
      A co se dá dělat? Snad jen čistit si zuby. Já si je čistím 2 - 3x denně, jen s kartáčkem strávím pokaždé 5 minut a na večerní čistění požívám navíc všechny pomůcky, co existují. Nevím, co můžu dělat víc.

      Vymazat
    3. Tak to je mi líto, ani si to nedovedu představit. Já se bojím bolesti. Zatím mi nikdy nikdo injekci ani inhalaci nenabídl, a mě to v tom strachu ani nenapadne si o to říct...Myslím na to v čekárně, ale v ordinaci už si nevzpomenu. Myslím, že na nějakých lepších klinikách (i v Praze) to jde i v hluboké analgosedaci nebo celkové anestézii, ale dost se za to platí... jedna známá za to kdysi dávala několik tisíc korun. Já na to mít tak neváhám... Být tebou tak si najdu nějaké zubní kliniky, soukromé stomatology používající nadstandardní metody a napíšu jim maily, kde popíšu, co mě trápí a co je můj (tvůj) problém.....pak bych se zařídila podle toho, co odpoví:) Určitě nějaké řešení existuje.
      Co se dá dělat? Ono ani pravidelné a časté čištění zubů bohužel zákrokům nepředejde... Chce to mít někoho, ke komu mám důvěru, komu věřím, kdo mě chápe, málo takových, ale vyplatí se HLEDAT...

      Vymazat
    4. To je zvláštní, myslela jsem, že injekce proti bolesti jsou docela standard.
      Do analgosedace ani do celkové narkózy kvůli takovému jednoduchému zákroku jít nechci, protože 1) nemám nijak moc peněz, 2) mám někdy paradoxní reakce na léky ovlivňující nervovou soustavu (i třeba na Kinedryl nebo Guajacuran - někdy jsme po nich uvolněná, jindy naopak podrážděná) a 3) bych si pak vyčítala, že jsem srab.
      Kolegyně (je NT, ale se zubařem má ještě ´větší potíže než já) mi teď dala doporučení na svého zubaře, který nejenže to s ní zvládl (a tedy by to mohl zvládnout i se mnou), ale používá tuto pomůcku http://www.italdent.cz/2-stomatologie/2-10-prislusenstvi-pro-vyplne/2-10-01-koferdam/kkd-koferdam-704/ , která by mi myslím pomohla dostatečně, protože brání průniku všeho, co jde od vrtačky, do ústní dutiny. Je to mnohem levnější a méně rizikové řešení než anestezie.
      Ale stále váhám, zda mám jít zrovna k tomu zubaři, kterého mi doporučila kolegyně, už jsem se jednou při výměně zubařky zklamala (a to jsem ji tehdy měnila jen proto, abych nemusela kvůli kontrole zubů jezdit ve všední den do města, kde jsem vyrůstala a kde jsem měla svou původní - mimochodem výbornou - zubařku).
      A až půjdu kdykoli příště k zubaři, tak si na to nevyberu takové stresové období, jako jsem měla právě letos v únoru, tehdy jsem měla pocity na omdlení i jen tak, třeba v obchodě, v práci nebo i doma.

      Vymazat
    5. A email samozřejmě zkusím napsat, děkuji za radu, to by mě nenapadlo :-) i když třeba psycholožce jsem email jako první kontakt normálně napsala.

      Vymazat
    6. Jinak pro všechny, kteří těžko snášejí vrtání, je důležité vědět, že malé počínající kazy lze ošetřit i bez vrtání (laserem, ozónem, razantní fluoridací). Zatím s tím nemám zkušenost, jen jsem o tom četla a slyšela od kolegů v práci.

      Vymazat
  2. Čo sú to knihobudky ? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takové pěkné prosklené venkovní skříňky na knihy. Odnášíme tam ty, které už doma nepotřebujeme a pokud by tam bylo něco, co mne zaujme, tak si doneseme zase nějakou jinou knihu domů. Skvělý nápad.

      Vymazat
    2. Amélko moje milá, jsi mi mnohdy příkladem - v životě i jinak. Když jsem viděla fotky těchto budek, bylo jasné, že chci mít taky jednu u nás na vsi před barákem. Rodila se těžce (manžel - výrobce - neochotný, nezručný, vyprávím to jako veselou historku), ale přece tam už od února stojí. Jsem s ní moc spokojená, funguje přesně tak jak má. Děkuju za inspiraci a za to, že jsi.

      Vymazat
    3. U nás sú len kaviarne s knihami,ktoré sa dajú čítať, zobrať, zameniť...a potom na hl. námestí bývajú burzy,kde si ľudia berú čo chcú,alebo ešte priložia ... :)

      Vymazat
    4. Podobné kavárny a burzy by se mi také líbily:)

      Vymazat
    5. Jitko, ty máš novou knihobudku? I přes všechny peripetie to je úúžasné! Tobě i manželovi patří můj obdiv.

      Vymazat
  3. Skvělá odměna za návštěvu u zubaře:)

    OdpovědětVymazat
  4. Jste stateční!
    Knihobudky jsou fajn. A je tam i želvička - tak to je moc prima příspěvek.

    OdpovědětVymazat
  5. Knihobudku máme i u nás, ale ještě jsem ji nenavštívila, musím to napravit :-)
    Je moc fajn číst, jaké pokroky děláte, držím palce :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Jé tak vy jste byli v Týnci? Mém domovském městě :-), škoda, že jsem Vás nepotkal, Elišku jsem viděl naposledy ve škole.

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...