Expozice "Po stopách železničáře" taky nikoho nezaujala.
A to já bych klidně postávala u každé věci a s nadšením bych si ji prohlížela...
...ale to s mými dětmi opravdu nehrozí.
Někdy si říkám, že nadchnout je pro něco je nějaké zvláštní umění, které já asi neovládám...
Tedy pokud to nejsou zrovna kočky...o těch slyším od rána do večera a v posledních dnech se mi o nich i zdá.
Hrady taky nikoho "nebraly"... To jen moje romantická dušička by postávala u každého modelu a představovala si ty prince, princezny, kočáry, hostiny, drahé róby ap.
Tak jsem jen narychlo udělala pár fotek, posbírala jsem Jendu ze země a vyběhli jsme ven...
...a to já bych se zase ráda podívala - možná má vliv i to, že můj děda byl strojvedoucí - ráda bych zavzpomínala na staré časy. Pro současné děti to je asi "středověk". Díky za exkurzi - a ty hrady, co dá práce nějaký "postavit" - opět bych mohla vzpomínat - děda stavěl bráškovi modely a dokonce sletoval takový malý "semaforek" - ani nevím, kdo a kde ho má....ahoj a hezký zbytek prázdnin. Zuzana
OdpovědětVymazatJé, to je mi povědomé místo. V Ostavě, baže? Tam jsme byli loni. Miniuni je parádní.
OdpovědětVymazatPěkný večer, J.
Takhle se Didda take rozplacava na zemi, nejlepe v supermarketu, aby ji mohly ty davy lidi obchazet a prekracovat ;)
OdpovědětVymazatNic si z toho nedělej, u nás by to dopadlo stejně. Pro Tornádku jsou výstavy málo akční a pro Slečnu puberťačku nuda... :-D
OdpovědětVymazat