Nakupování oblečení je otrava

"Normálně" nakupovat oblečení holkám s Jeníčkem většinou nechodím.
Ale tentokrát jsme byli u babičky v Prostějově a při procházce jsme navštívili i obchodní centrum Zlatá brána... Jenda má rád jezdící schody a houpací "koníky" na chodbách.

Holky se chtěly podívat po nějakém letním oblečení. Eliška samozřejmě po šatech. Má jich "mraky", ale "nutně" potřebuje další...

Šárka si vybrala pár tílek, kraťasy, sluneční brýle, taštičku na šminky....přesně to, co Eliška nenosí a co by nikdy nevzala na sebe.

Uhlídat Jeníčka je umění...hned je tady, hned tam, najednou zmizel a byl pryč.
Rozhodl se vydat ven z obchodu, dlouhou chodbou pryč, po jezdících schodem nahoru, kde jezdí vláček... dřív se bál a držel se blízko mě, teď se vydá kamkoliv a je mu (asi) jedno, kde jsem...

Ač jsme ho teoreticky s mamkou hlídaly dvě, několikrát nám zmizel z očí.

Nevěděla jsem, zda mám hlídat Jeníčka, kontrolovat Elišku v kabince, aby jí tam nikdo nevlezl, podávat Šárce oblečení jiné velikosti nebo vracet nevyhovující oblečení zpátky na věšáky...

Vyplázla jsem pár tisíc, zpotila se jak kůň a pak, ke spokojenosti Jeníčka, jsme se konečně vydali na dlouho očekávanou zmrzlinu....

Ještě mi chybí nakoupit oblečení Jeníčkovi, roste jako z vody, ale to asi nebude oblečení letní... velmi sporadicky se nechá přemluvit ke krátkému rukávu či kraťasům, většinou nosí po celé léto dlouhý rukáv a dlouhé tepláky. Bojí se hmyzu, sluníčka, větru a "bůhvíčeho" ještě.

A navíc to nebudeme nakupovat "osobně", stejně by si "na povel" v obchodě nic nezkusil. Doma poměřím jeho mikiny, tepláky a oblečení mu koupím sama v obchodě nebo přes internet.

Eliška si nakonec vybrala troje šaty a jednu mašli do vlasů v barvě šatů....