Archív 30. 4. 2016
V Prostějově je tradicí (mých dětí) projít se po náměstí a dojít si na zmrzlinu.
Je to jeden z "rituálů", bez kterého se neobejde Jeníček ani Eliška..
Celou cestu si Jeníček hlídal malou zelenou gumičku.
Pohazoval si s ní, navlékal si ji na prst a bylo mou "povinností" ji hlídat.
Což byl docela náročný úkol, protože někdy gumičku hodil dost daleko, ale věděla jsem, že ji uhlídat zkrátka a dobře "musím".
Jednu chvíli šel Jenda pěkně s babičkou za ruku.... Tyhle zázračné chvilky miluju.
V cukrárně už zase dělal hlouposti, ale gumičku si pořád hlídal.
Fotit se venku u kytiček nechtěl Jeníček ani Šárka.
Udělala jsem asi třicet fotek a nevím, zda alespoň jedna bude použitelná pro "přísné oko babiček".
Cestou autem domů, to jsme měli ještě Péťu, Eliška za jízdy otevřela přepravku s kocourem, protože měla pocit, že tam Péťa trpí a on na mě zezadu skočil a zaryl se mi do ramene....
Ve stotřicetikilometrové rychlosti na dálnici docela šok....
...ale s mými dětmi "normálka".
Týden jsme měla na rameni "pěknou" modřinu.
Pěkná ranka. Žes to nenapsala dřív, poslal bych pofoukání.
OdpovědětVymazatSice se Šárka fotit nechtěla, ale fotka je povedená. No, holt někdo se nerad fotí, já to znám, mně taky většinou nechtějí postát. :)
Ale procházka s babičkou po nějakém čase jistě potěšila.
Samozřejmě bych chtěla psát dřív a aktuálně, ale nějak mi to nevychází. Kolikrát jsem ráda, že napíšu s týdenním zpožděním, to měsíční už mi vadí, ale co nadělám... Den nechce mít třicet hodin a nechce...
VymazatMarcí a síť do auta za zadní sedadla by to nevyřešila? Mám to pro psy, právě kvůli bezpečí řidiče. Kocourek by měl pohodlí a ty by jsi mohla v klidu řídit.Koupí se v každém z zverimexu.E.
OdpovědětVymazat