Když se jde Jeníček koupat, musí stát u vany židle (osobní sluha). Holky ji dávají jinam, jen o kousek dál, ale to pak Jeníček postává a není schopen se svléknout.
Koupelnu musím předem vyhřát, protože ve 3 stupních Celsia by se asi nikdo dobrovolně koupat nechtěl, pokud to zrovna není otužilec plavající na Silvestra ve Vltavě.
Na židli musí být položený ručník
Ve vaně musí být položená gumová podložka s přísavkami - zelený krokodýl. Šárka ho nesnáší a pokaždé ho vyhodí na zem, což se Jeníčkovi vůbec nelíbí.
Do vany mu musím dát dvě žluté kachničky a dvě plastové lahve - s těmi má velký problém pro změnu Eliška. Ještě nedávno dělala scény, že chce mít nahoře HEZKOU koupelnu a že do koupelny červená láhev na pití nepatří!
A už vůbec tam NECHCE tu prázdnou láhev od sprchovacího gelu. Takže to musím vždy schovat, aby to neviděla a vyndavat jen tehdy, když se Jenda koupe.
Na dveřích má Jenda háčky, na které si odloží brýle. Do vany vleze až tehdy, když neteče z kohoutku voda. Kdybych chtěla vodu připustit, vyleze ven.
Nesnese ani kapku vody na obličeji, takže ručník to jistí. Počet opláchnutí vlasů musím hlásit dopředu, i to, že má zaklonit hlavu. Nepamatuje si to.
A nesmím ho umývat žínkou. Zkouší to on sám opatrně houbičkou (pokud má náladu, jinak ne).
Ale už nepotřebuje fazolky do vody. Zvládne to i bez nich, což je velký úspěch. Poslední rok není koupání utrpení, ale radost. Jenda si HRAJE ve vaně s pěnou, přelévá vodu z kelímku do kelímku a já se mezitím pomazlím s kočkama. Luxus.
Koupat se chodí přesně ve 20:00, do 20:20. Pak ho obléknu, vyčistí si zuby a ve 20:30 musí být v posteli...
Špinavé oblečení si musí sám odnést dolů do koše na prádlo. Jednou mu upadla na schody ponožka, od té doby je to rituál a ponožka se tam válí vždycky.
A protože se rituály nabalují a přibývají, přidal nedávno ještě ponožku na klice.... a asi si dovedete představit hysterické scény děvčat. (Už NIKDY na tu kliku nesáhnou, dokud ji neumyju a nevydezinfikuju.)
Což je největší chyba - čím větší scéna = tím větší odměna pro Jeníčka.
Tudíž nemyslím, že by se to chtěl co nejdřív odnaučit.
Ale já na něco přijdu.
Co mě nezabije, to mě posílí. A použité ponožky na klice od dveří mi opravdu starosti nedělají.
Když si vzpomenu na ty srdceryvné scény při koupání před pár lety, zní tohle úplně pohodově a pozitivně. :) A moc se mi líbí ten věšáček. Kde jsi ho sehnala?
OdpovědětVymazat