Nesnáším ty dlouhé čekací doby na psychiatrii.
KDYBYCH tam byla sama, tak je to v pohodě, četla bych si knížku a relaxovala bych.
Ale jeden den jsem tam čekala dvě hodiny se Šárkou, která mi celou dobu nadávala, ať už jdeme, že tam čekat nebude, že chce pryč ap... a druhý den jsem čekala s Jeníčkem hodinu a půl.
První půl hodinu běhá Jeníček nahoru dolů asi tři patra a hází plyšáky po schodech...
Knihu jsem si sice vzala, ale nebylo mi souzeno se do ní začíst...
:-)))) To si rozhodně musíš přečíst!
OdpovědětVymazat...že jo? Už se na ni těším dlouho.
Vymazat