Eliška dnes viděla trošku plačící asi dvouleté dítě ve městě. Prý strašně, hrozně, neuvěřitelně řvalo...že prý chtěla říct tomu tatínkovi, at si to dítě okamžitě uklidní, nebo ho zmlátí.
- "To bylo tak hrozný!!!!!!!!!
Horší než brzdící vlak přímo u ucha....
Pocit, jak když do tebe zabodávají nože.
To bolí.
Strašně je to nepříjemný...
Chci jít na sterilizaci. Proč mi to nikdo neudělá?"
To bych vůbec neřešila. Mně děti vadily do mých pětadvaceti. Pak se mi zbláznily hormony, pořídila jsem si tu starší, pár let na to tu mladší a dneska, když někde slyším kvičet cizí dítě, mám stejné pocity, jako Eli. Brzdící vlak je velmi výstižný. ;)
OdpovědětVymazatFakt, jo? A ve mně plačící dítě spouští ochranitelský instinkt. Mám chuť ho utěšit, pochovat, rozptýlit, pomazlit...
Vymazat