Jdi k mamince nebo Tě praštím....

Poslední dny  s Jeníčkem jsou mnohem náročnější.

K holkám skoro každý den přijde nějaká kamarádka a Jeník to špatně snáší.

Snažím se holkám už poněkolikáté vysvětlit, aby byly s kamarádkami u sebe v pokojíčku, povídaly si, hrály hry, poslouchaly hudbu nebo si pustily počítač...cokoliv, ale ne Jeníkovi na "očích".......ale ony mají své hlavičky a možná i potřebu mamince odmlouvat....
Ještě nevědí, že to s nimi maminka myslí dobře...


A tak když si dnes povídaly s kamarádkou na zahradě, Jenda po nich házel boty, křesílko, hračky z písku a nakonec vzal klacek a praštil zezadu Elišku... Pak řvala Eliška, protože ji to bolelo, řvala jsem já, protože měly být "zalezlé" v pokojíčku a řval Jeník, protože nemá rád hluk...

Ve finále jsem si připadala jako neschopná hysterka. Už počítám dny, kdy skončí prázdniny a já místo dnešních 5 dětí na zahradě (3 svoje a 2 cizí) budu mít většinou jen Jeníka.



O tom, že když jsme přišli s Jeníčkem z procházky, tak měly holky přestavěný nábytek v obýváku, židle a křesla  pokryty několika dekami, protože si dělaly "bunkr" , raději pomlčím, protože Jenda byl celý bez sebe, když do místnosti vešel... Marně holkám vysvětluji, že Jeníček nemá změny rád. Ale řev Jeníka je aspoň donutil to rychlostí blesku uklidit... :-)



Dnes byla odpolední vycházka vcelku poklidná - Jeníček lezl po zemi, pozoroval mravence, skládal si kamínky a jehličí do řádků a byl spokojený.
Chvilku strávil prolézáním a houpáním na zábradlí, šťouráním prachu z díry na chodníku nebo šermováním s větvičkami.
Dali jsme si také jeho oblíbenou zmrzlinku  (odpolední rituál  - bez  zmrzlinky ani ránu) - tentokrát však na zahrádce u cukrárny, dnes tam nikdo nebyl, a tak Jeníček neprotestoval.



Při tradičním odpoledním nákupu čerstvého pečiva a zeleniny běhal mezi regály s rukou v pusince a v nestřeženém okamžiku vylezl na krabice s mlékem... Je jak neřízená střela. Člověk nikdy neví, co ho napadne.


Když jsem platila u pokladny a byl pár sekund bez dohledu, zastoupil cestu nějakému pánovi - zakousnutý do své levé ručičky se kýval ze strany na stranu, vydával své skřeky a odmítal se pohnout....Šla jsem k němu, abych mu domluvila a v tu chvíli pán  Jeníkovi řekl: "Jdi k mamince nebo Tě praštím...." !

Úplně jsem ztuhla a nevěděla jsem, co říct. Nemám problém říct cizím lidem, co mému synkovi je a omluvit jeho chování, ale po těchto slovech jsem nebyla schopná říct nic...
Jak se reaguje na takovou větu?


A Jenda? Ten z toho byl rozhozený ještě asi hodinu. Na každého pána, kterého jsme potkali cestou domů, zakřičel: "Pán je zlej..."
Bylo mi ho líto. Má svůj svět. Nemá potřebu stýkat se s cizími lidmi a já se ho krůček po krůčku snažím do toho našeho světa zapojovat, a pak mu nějaký pán řekne:
"Jdi k mamince nebo Tě praštím...." a jsme zase na začátku....


Cestou domů se chtěl zastavit na hřišti, ale utekl se slovy: "Je tam moc lidí..."

Večer volal manžel, abysme ho vyzvedli s autem u vlaku. Je to asi 4 km  - Jenda se těšil. Do vlaku se bojí, ale na vláček se dívá  rád... Cestou z vlakového nádraží manžel navrhl, že by si dal večeři v zahradní restauraci. Snažila jsem se ho přesvědčit, že je doma žemlovka, ale asi to nebylo to správné jídlo pro chlapa. :-)


 Zastavil tedy auto a vyndal Jeníka...Ten se válel po zemi a odmítal jít dovnitř. Poté se rozběhl, vytrhl se manželovi a utíkal prostředkem silnice pryč... Ještě že je to taková zapadlá ulička....

Manžel ho dohonil asi po 100 metrech, táhl ho zpátky násilím a Jeník řval, že tam nepůjde....

 Tak jsme zase nasedli do auta, Jeníček se s řevem vklínil na zem mezi sedadla a odmítal vylézt...


Než jsme dojeli domů, byl Jenda celý zpocený a řval ještě doma na zahradě.
A manžel?
Viděl ho asi 10 minut a už říkal, že se asi vrátí zase do práce.... :-)