V květnu jí bylo 6 let. Pořídili jsme ji tehdy naší nejstarší dceři na radu psycholožky.
Ve svých povídáních se o ní často zmiňuji.
Je to totiž Jeníkova nejoblíbenější "hračka". :-)
Vzhledem k tomu, že si Jeníček "moc neumí hrát", jsem šťastná, že Betynku máme, poněvadž s ní tráví většinu svého času. A to od svého útlého dětství.
Už když se učil lézt, motivovala ho bouda se psem a ne maminka, natož hračky.
Když loni sedával na písku, stačilo mu ke spokojenosti, že Betynka seděla vedle pískoviště. Maminku na zahradě nepotřeboval.
Je tomu tak často i teď.
Bez Betky na zahradě nebude. Pokud se před ním Betynka schová domů, tak volá: "Dej Betku ven"...a to pořád dokola.
Někdy si říkám, že bude chudinka tlustá....Jenda by ji pořád něčím krmil...jednou jsou to piškůtky, podruhé banán, jindy hroznové víno....
Říká: "Dej piškůtky, Betka má hlad"....
Běhají spolu po zahradě a vypadají jako dokonalá dvojka. Pokud jí Jenda neubližuje, tak ho Betynka hlídá jako oko v hlavě a střeží každý jeho krok....
Posledního půl roku mám někdy pocit, že jí Jenda nic dobrého neudělá a ona ho přesto věrně následuje. Často ji honí s klackem, větví, šroubovákem a ona běhá "sem a tam" a "tam a a sem"...a Jenda je šťastný....
Když je pozoruji, říkám si, jak málo stačí k dětské a psí radosti.
Nelíbí se mi, když jí ubližuje nebo když asi 100x za dopoledne otočí boudu s Betynkou vzhůru nohama ....to pak Betynka vrčí a já se marně snažím Jeníčkovi vysvětlit, že se to nedělá a že se to Betynce nelíbí. Někdy ji raději na chvilku tajně zavřu do koupelny, aby měla od tyránka klid.
Dnes odpoledne jsme měli cílenou dvouhodinku canisterapie (léčby psem). Divím se, že to chudinka tak dlouho vydržela. :-) Ale jsem jí za to vděčná.
Nejdřív jsme Betynce házeli její hračku - zeleného krokodýla...chvilku já, chviličku Jeník... Ten čertík to moc dlouho nevydrží, raději by ji pokoušel...
Pak si lehl Jenda na trávu a Betynka ho přeskakovala, občas ho očichala, olízla.
Pár minut jsme jí za odměnu házeli míček, pak za ní lezl Jenda po čtyřech jako pejsek po celé zahradě.
Chvilku trhal trávu a házel ji se smíchem Betce do kožichu.... Najednou byl z bílého pejska pejsek zelený. :-)
Z dálky jsem je pozorovala a libovala jsem si, jak si trháním trávy cvičí Jeníček motoriku.
Pak se snažil trávu ze zad Betynky dostat, zkoušeli jsme Betynku hladit a dělat "malá malá"...ale to se Jendovi moc nelíbilo.
Také spolu "jako" spinkali na trávě na dece. Vydrží to oba jen pár sekund, ale je na ně krásný pohled...
Naučila jsem ho drobit piškot a Jenda se dožadoval stále dalšího a dalšího.... a drobil a drobil a Betka mlsala a mlsala....
Když ležel Jeník na zádech na trávě, zkusila jsem mu nadrobit piškot na mikinu..Betka drobečky sbírala a i tehdy Jeníček pár sekund držel...
Ke konci našeho hraní si na zahradu nanosil svoje zamilované zvukové hračky a deku a pouštěl Betynce hudbu...
A Betka "poslouchala".... :-)
Někdy si říkám, jak je ten pes chytrý....
A i když jí někdy chudince vyčítám, že jen za "holiče" utratí ročně víc peněz než já, přece jsem vděčná za to, že je členem naší rodiny a že Jeníčka bezmezně miluje.
Hned zítra jí půjdeme koupit nějaké psí pamlsky. Ona si to za tu svou psí lásku a péči o Jeníčka zaslouží. A Jenda? Ten se vždy cítí "důležitě", když sedí na kočárku a drží sáček s psími lahůdkami.....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.