Paní Amélie,chodím na váš blog pravidelně a sleduji Váš složitý životní úděl. Sama jsem měla těžkého dyslektika, se kterým jsem prošla školou, namlouvala mu učevnice, rptože je prostě nepřečetl atd.. Ovšem nemoci vašich dětí jsou daleko závažnější a nemám právo se k nim a vašemu úsilí vyjadřovat a nějak vás hodnotit - jen Vy víte, co vás to vše stojí, fyzicky i psychicky. Ale podle mne byste se na svou situaci potřebovala podívat s odstupem, což je velmi obtížné. Domnívám se, že Eliška má tak závažné problémy, že by opravdu měla být hospitalizovaná a Vy byste si to neměla vyčítat. S takovou spoustou léků, které jí prakticky nijak potíže nezmírňují, už domácí léčba prostě nepomůže.Pokud v tom budete dál pokračovat,tak přestane úplně chodit do školy a co pak? Co bude dělat? Bude v trvalé invaliditě od teď? Musíte zariskovat a zkusit hospitalizaci a nedat na to, že druhý den bude chtít domů. Počkat, až se objeví nějaké výsledky, a to chce čas. S Jendou děláte pokroky, to jistě, už jen že zvládá hygienu, může už trochu mezi lidi atd, je jen a jen vaše úsilovná každodenní práce. Šárce by pomohlo jen od vás odejít, to říkám upřímně, najděte ji nějakou dobrou školu někde u babičky, jak jí bude patnáct, tak by tam mohla třebas přebývat a žít normální život. A sousedi? Asi jsou nerudní, ale upřímně, vy jste dost hlučná rodina, Jeník vydává zvuky, které mohou sousedy obtěžovat, vy za to nemůžete, ale oni taky ne. Oni mají také svá práva...paneláky nemívají nijak extra řešenou zvukovou izolaci, stačí, když někdo chodí ve dve v noci a sousedi pod vámi to slyší a třebas je to budí. Nemá cenu být ublížený, tím se nic nevyřeší. Já bych napsala na družstvo či předsedovi SVJ (říkáte, že se "sešli a dohodli se" - mimochodem vy nejse členka? Vy nechodíte na schůze? Tam byste to mohla řešit přímo!).Vylíčila bych situaci, požádala o pochopení, doložila zdravotní stav dětí. Požádala bych o možnost parkovat tam, kde jste stávala, pokud by nevyhověli, požádala bych o vyhrazené stání pro invalidu na úřadě. Na to máte právo. A pes - opět bych požádala družstvo či SVJ o výjimku, doložila, že vše po psovi uklízíte, argumentovala svou situací a nevěřím, že by vám nevyhověli. Vy žijete trochu jak v zakletí a domníváte se, že vaší situaci přece musejí druzí rozumět. Ale vaši sousedi jsou lidé, kteří mají své starosti, svá trápení a upřímně řečeno, o vás se nezajímají. Leda slyší křik nebo se jim zdáte divní... Protože o vás nic neví. Když vše vysvětlíte, nevěřím, že by tam převážilo nepochopení, myslím si, že vám vyhoví. ALe snaha musí vyjít od vás. Já nevím, ale myslím si, že psát Vám,jak jste úžasná a jak vše dokážete zvládnout - to už tady je 60 x od předchozích diskutérů. Já se na to dívám reálně, třebas trochu natvrdo, ale podle mne už to dlouho nezvládnete. A co když onemocníte? Tak Jenda i Eliška budou muset jít do nemocnice či do nějakého stacionáře nebo ústavu, Šárka k babičce či k otci - a bude to muset jít také. A vy se mi jevíte na cestě k zhroucení, protože toto vše už nebudete moci snášet dlouho. 24-hodinový zápřah, nedostatek spánku, žádné soukromí, žádné vnější podněty, nedostatek financí - to je zničující koktejl! A pak to taky bude muset jít! Neberte to jako nějaký zlý anonym, ale jen chvála a obdiv vám nepomůžou. Alena
Myslím, že Jeníček o druhej v noci moc hluku nenarobí kedže on problém so spánkom nemá pokial viem a Eliška zato že nevie zaspať, neznamená že chodí po byte alebo si pušťa nejakú metalovú hudbu. Čo je hlučné natom, ked leži v posteli a hraje sa na I-pade? mne natom nepríde nič hlučné. A prečo by mala byť Šárka u babky? Neviem, ale to by bolo z matkinej strany- čiže Amelii podlamna podraz. Mňa chceli rodičia dať nasilu na psychiatriu a áno beriem to od nich ako podraz, beriem to od n ich ako že sa ma chcú zbaviť a nesnažia sa riešiť situáciu. Áno aj ja sa priklaňam k názoru, že má toho Amelia viac než dosť a nie všetci by TOTO VŠETKO vydržali, ale ona sa statočne drží. Drží ju viera v Boha a láska. Maximálne by som jej vytkla, že si nechce dať predpísať lieky a myslím, že ak začne chodiť Jeník do APLY častejšie a Amelia začne dochádzať k psychoterapeutovi bude to lepšie. Aj na Elišku bude viac času, aj na Šárku. Pevne verím, že sa to všetko zlepší aj bez toho aby musela Šárka k babke. Či pojde Eliška do nemocnice, to je jej rozhodnutie. Ona vie, či to dcére pomože alebo nie.
Ahoj Vivi, děkuju za hezký komentář. Myslím, že moje děti v posledním roce nejsou o mnoho víc hlasité než jiné děti jejich věku, ba naopak, když někdy slyším hluk z jiného bytu:-P Ano, prvních šest Jeníčkových let to bylo jiné, řval, v noci nespal, tloukl do zdi, ale to už je pryč a většinou do 21 hodin spí. Eliška ne, ale hra na iPadu opravdu slyšet není. Nemyslím si, že by Šárka byla u mamky šťastnější, takže tuhle variantu nemám (zatím) v plánu, naopak si myslím, že holky potřebují být spolu. Psychoterapeuta máme a léky (myslím) nepotřebuji :-) Znám jeden jediný a dokonalý lék:-)
Vidím, že Jeníček trpělivě skládá. To je další pokrok. Připadá mi, že jeho sedmý rok je velký mezník. K prvnímu komentáři - možná je to Aleny názor, já si myslím, že se snažíš dělat maximum a jsi dobrá matka. Asi Ti moc nepomůže, když Ti někdo napíše, že všechno děláš špatně. To vidíš sama, kde se nedaří. Myslím, že Ti hodně pomáhá kontakt s námi, že se o radosti ( a i starosti) můžeš s námi podělit. Přeji Ti sluníčkové dny. :-)
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu. Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.
Paní Amélie,chodím na váš blog pravidelně a sleduji Váš složitý životní úděl. Sama jsem měla těžkého dyslektika, se kterým jsem prošla školou, namlouvala mu učevnice, rptože je prostě nepřečetl atd..
OdpovědětVymazatOvšem nemoci vašich dětí jsou daleko závažnější a nemám právo se k nim a vašemu úsilí vyjadřovat a nějak vás hodnotit - jen Vy víte, co vás to vše stojí, fyzicky i psychicky.
Ale podle mne byste se na svou situaci potřebovala podívat s odstupem, což je velmi obtížné.
Domnívám se, že Eliška má tak závažné problémy, že by opravdu měla být hospitalizovaná a Vy byste si to neměla vyčítat. S takovou spoustou léků, které jí prakticky nijak potíže nezmírňují, už domácí léčba prostě nepomůže.Pokud v tom budete dál pokračovat,tak přestane úplně chodit do školy a co pak? Co bude dělat? Bude v trvalé invaliditě od teď?
Musíte zariskovat a zkusit hospitalizaci a nedat na to, že druhý den bude chtít domů. Počkat, až se objeví nějaké výsledky, a to chce čas.
S Jendou děláte pokroky, to jistě, už jen že zvládá hygienu, může už trochu mezi lidi atd, je jen a jen vaše úsilovná každodenní práce.
Šárce by pomohlo jen od vás odejít, to říkám upřímně, najděte ji nějakou dobrou školu někde u babičky, jak jí bude patnáct, tak by tam mohla třebas přebývat a žít normální život.
A sousedi? Asi jsou nerudní, ale upřímně, vy jste dost hlučná rodina, Jeník vydává zvuky, které mohou sousedy obtěžovat, vy za to nemůžete, ale oni taky ne. Oni mají také svá práva...paneláky nemívají nijak extra řešenou zvukovou izolaci, stačí, když někdo chodí ve dve v noci a sousedi pod vámi to slyší a třebas je to budí.
Nemá cenu být ublížený, tím se nic nevyřeší.
Já bych napsala na družstvo či předsedovi SVJ (říkáte, že se "sešli a dohodli se" - mimochodem vy nejse členka? Vy nechodíte na schůze? Tam byste to mohla řešit přímo!).Vylíčila bych situaci, požádala o pochopení, doložila zdravotní stav dětí. Požádala bych o možnost parkovat tam, kde jste stávala, pokud by nevyhověli, požádala bych o vyhrazené stání pro invalidu na úřadě. Na to máte právo.
A pes - opět bych požádala družstvo či SVJ o výjimku, doložila, že vše po psovi uklízíte, argumentovala svou situací a nevěřím, že by vám nevyhověli.
Vy žijete trochu jak v zakletí a domníváte se, že vaší situaci přece musejí druzí rozumět. Ale vaši sousedi jsou lidé, kteří mají své starosti, svá trápení a upřímně řečeno, o vás se nezajímají. Leda slyší křik nebo se jim zdáte divní... Protože o vás nic neví.
Když vše vysvětlíte, nevěřím, že by tam převážilo nepochopení, myslím si, že vám vyhoví.
ALe snaha musí vyjít od vás.
Já nevím, ale myslím si, že psát Vám,jak jste úžasná a jak vše dokážete zvládnout - to už tady je 60 x od předchozích diskutérů.
Já se na to dívám reálně, třebas trochu natvrdo, ale podle mne už to dlouho nezvládnete.
A co když onemocníte? Tak Jenda i Eliška budou muset jít do nemocnice či do nějakého stacionáře nebo ústavu, Šárka k babičce či k otci - a bude to muset jít také. A vy se mi jevíte na cestě k zhroucení, protože toto vše už nebudete moci snášet dlouho. 24-hodinový zápřah, nedostatek spánku, žádné soukromí, žádné vnější podněty, nedostatek financí - to je zničující koktejl! A pak to taky bude muset jít!
Neberte to jako nějaký zlý anonym, ale jen chvála a obdiv vám nepomůžou.
Alena
Myslím, že Alena má pravdu.
VymazatPetra
Já si to nemyslím, ale děkuji za názor. A řešit sousedy zrovna nemám čas, možná časem, teď jsou jiné priority.
VymazatMyslím, že Jeníček o druhej v noci moc hluku nenarobí kedže on problém so spánkom nemá pokial viem a Eliška zato že nevie zaspať, neznamená že chodí po byte alebo si pušťa nejakú metalovú hudbu. Čo je hlučné natom, ked leži v posteli a hraje sa na I-pade? mne natom nepríde nič hlučné. A prečo by mala byť Šárka u babky? Neviem, ale to by bolo z matkinej strany- čiže Amelii podlamna podraz. Mňa chceli rodičia dať nasilu na psychiatriu a áno beriem to od nich ako podraz, beriem to od n ich ako že sa ma chcú zbaviť a nesnažia sa riešiť situáciu. Áno aj ja sa priklaňam k názoru, že má toho Amelia viac než dosť a nie všetci by TOTO VŠETKO vydržali, ale ona sa statočne drží. Drží ju viera v Boha a láska.
VymazatMaximálne by som jej vytkla, že si nechce dať predpísať lieky a myslím, že ak začne chodiť Jeník do APLY častejšie a Amelia začne dochádzať k psychoterapeutovi bude to lepšie. Aj na Elišku bude viac času, aj na Šárku.
Pevne verím, že sa to všetko zlepší aj bez toho aby musela Šárka k babke. Či pojde Eliška do nemocnice, to je jej rozhodnutie. Ona vie, či to dcére pomože alebo nie.
Ahoj Vivi, děkuju za hezký komentář. Myslím, že moje děti v posledním roce nejsou o mnoho víc hlasité než jiné děti jejich věku, ba naopak, když někdy slyším hluk z jiného bytu:-P Ano, prvních šest Jeníčkových let to bylo jiné, řval, v noci nespal, tloukl do zdi, ale to už je pryč a většinou do 21 hodin spí. Eliška ne, ale hra na iPadu opravdu slyšet není.
VymazatNemyslím si, že by Šárka byla u mamky šťastnější, takže tuhle variantu nemám (zatím) v plánu, naopak si myslím, že holky potřebují být spolu. Psychoterapeuta máme a léky (myslím) nepotřebuji :-) Znám jeden jediný a dokonalý lék:-)
To jsou hezké skládačky, líbí se mi ;-)
OdpovědětVymazatA zrovna pomeranč se mi líbí nejvíc ;-)
Šikulka to je :-)
ale nakoniec to zvládol, šikovný chlapček! :) Inak, sú to krásne obrázky. Len tak ďalej a Amélka, drž sa!!! :*
OdpovědětVymazatty skládačky jsou pěkné, kde to kupuješ? díky Dája
OdpovědětVymazathttp://yoshikuni-pise.blog.cz/
Vidím, že Jeníček trpělivě skládá. To je další pokrok. Připadá mi, že jeho sedmý rok je velký mezník. K prvnímu komentáři - možná je to Aleny názor, já si myslím, že se snažíš dělat maximum a jsi dobrá matka. Asi Ti moc nepomůže, když Ti někdo napíše, že všechno děláš špatně. To vidíš sama, kde se nedaří. Myslím, že Ti hodně pomáhá kontakt s námi, že se o radosti ( a i starosti) můžeš s námi podělit. Přeji Ti sluníčkové dny. :-)
OdpovědětVymazat