Šla jsem s Eliškou do lékárny.
Potřebovala Pangamin. Ale ten dětský. Dražé jsou malé, barevné jako lentilky a nesmrdí jako vitamíny pro dospělé.
Prodávající v lékárně měla připomínky jako že už je velká, dospělá, že určitě zvládne sníst ty větší tabletky pro dospělé, že už není dítě, abych jí musela kupovat TOHLE.
Ne, nezvládne...tablety pro dospělé jsou velké a smrdí, přes to nejede vlak...A navíc je na to zvyklá, tak proč to měnit.
Změna není žádoucí.
A zrovna se mi nechtělo vysvětlovat, že to dítě je autista a proto s tím má problém.
Maličkosti..
...každý den něco...a Eliška to děsně špatně snáší.
Obzvlášť to jejich "to určitě zvládne", to ji sráží na kolena a přivádí k hlubším depresím.
Ne, nezvládne.
Nezvládne sníst pangamin pro dospělé, nezvládá chodit do školy, nezvládne jít sama na úřad ani k lékaři.
Nemuseli by chápat, stačilo by JEN RESPEKTOVAT.
Copak toho chce to dítě tolik?
Kam se poděl respekt mezi lidmi? Proč většina soudí na potkání a nezamýšlí se nad důsledky toho, co říkají?
Lidé by měli vážit slova na miskách vah, ale málokdo to dělá.
A slova tak často bolí a ubližují....
Jo, to znám. Moje malá je ADHD. Poslouchat kecy lidí, že je nevychovaná a že by jí neškodilo pár na zadek a že já jsem neschopná matka je na mě někdy taky moc. Ať se každej stará sám o sebe!!
OdpovědětVymazat