Cesta z hřiště k autu byla nekonečná.
Jenda byl rozhozený z množství lidí a z toho, že kvůli nim "nemohl" na hřiště jít, a odmítal jít k autu.
Postával, vyplazoval jazyk, pokud udělal pár kroků, tak "tvrdý jako prkno"....
...tahal nohu za sebou, kňoural....
...vydával své "zvuky"....
...a bylo vidět, jak trpí.
Jenže k autu dojít musel. Už to není jako když byl malý a já ho popadla do náruče a do auta jsem ho odnesla, teď musí chodit sám....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.