středa 27. března 2013

Poslednýkrát

Včera jsem vytřídila další oblečení po dětech a dala jsem do velkého pytle několik balíků plen, které už Jenda potřebovat nebude.
K taškám s oblečením jsem do kufru auta přidala igelitku hraček, tašku pexes, omalovánek a plyšáků. A ještě plastové schůdky k WC. A to vše jsem vezla jsem ke kamarádce, která má dvě malé děti.

Pomalu se zbavuji toho, co se nám do paneláku nevleze a co už nebudeme potřebovat.
Potřebovala jsem na chvíli zmizet od svých autistů. Na chvíli být někde jinde.
Asi po roce jsem si dala kafe u kamarádky.
Je to jen pár kilometrů, ale i to stačilo k nabrání sil.

V autě jsem si pustila CD Peter Nagy a v duchu jsem si říkala, JAK jsem unavená a zničená.
Někdy máte chuť těm dětem něco udělat....
A v tu chvíli začala hrát písnička, která se jmenuje "Poslednýkrát"...

"Miluj tak jak poslednýkrát...
Žij tak jak poslednýkrát....
Zkús žiť tak jak poslednýkrát....
veď možno dnes jsi tu poslednýkrát.... "

http://www.youtube.com/watch?v=4S7bzzaF_1c

Písničku jsem si pustila třikrát dokola a domů jsem přijížděla s úsměvem na tváři.
Jedna písnička a obrat o 180 stupňů.

Kdybych tu byla "POSLEDNÝKRÁT", byla bych vděčná za své děti a za vše, co v životě přichází...

A já jsem VDĚČNÁ...jen na to občas pod tíhou starostí zapomínám.

Díky Bohu za mé děti.


54 komentářů:

  1. Amelko,málokdo si asi dovede představit jak to máš těžké když neni denodenně v tvé situaci ani já ne.Každou změnou člověk něco ztrácí ale i získá, pevně doufám že toho pozitivního na vás všechny čeká hodně a přeji vám ať potkáváte jen samé příjemné lidi a ať si nový domov všichni oblíbí(i když to třeba nebude hned). Lena

    OdpovědětVymazat
  2. Někdy je toho opravdu moc,ale co můžem dělat....,musíme to zvládnout.Držím palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dostaneme naloženo JEN tolik, kolik uneseme...

      Vymazat
    2. Nevěřím, proč by se pak páchaly sebevraždy? A proč by se lidé hroutili pod tíhou života?

      Vymazat
  3. Tak jsem jedním dechem přečetla předchozí článek a prohlédla si váš nový panelákový byt. Ten panelák se z fotek zdá čistý a byt sice malý, ale taky pěkný. Čeká tě s dětmi velká změna, ale věřím, že to opravdu zvládnete a naleznate klid a zázemí v novém domově. Myslím na tebe a tvou rodinu. Často se za vás za všechny modlím a teď mám ještě o důvod víc.

    OdpovědětVymazat
  4. Škoda, že u minulého článku nebyl prostor pro komentáře, napsala bych Vám Amélko, jaká jste úžasná osoba, jak neskutečně silná jste, jak se po čtení vašich článků stydím za to, jaké věci ve svém životě považuju za problémy. Tento článek opět dokázal to, jaký bojovník ve vás je. Moc Vám držím pěsti, aby jste tento boj vyhrála:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Komentáře nebyly povoleny úmyslně, někteří lidé jsou tak tvrdí a drsní a v některé dny na to nemám sílu... Terušo, díky.

      Vymazat
  5. pisnicku poslednykrat mam taky moc rada. :)

    OdpovědětVymazat
  6. u predesleho clanku nebyli povolene komentare. prave jsem ho docetla.
    myslim ze stehovani zvladnes. :)
    i kdyz je mi jasne ze to s autistama/pubertakama nebude lehke. dovedu si jen predstavit kdybych se mela ja v Eliscinem veku stehovat, jaka by to byla pro me hruza. a k tomu jeste nova skola.
    v kazdem pripade ti drzim moc palce.
    co ikea? nema treba podobne postele?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, pro ELišku je to děsná hrůza, ty scény mě kolikrát ubíjejí, ale MUSÍ to zvládnout. Myslím, že s pečlivou přípravou a s děsnou trpělivostí to zvládneme. Ale někdy je to opravdu na ránu:-P

      Vymazat
  7. Ahoj,
    ten text k písni je hrozně pravdivý, četla jsem nějakou knihu Sri Chinmoye a tam píše, že lidé se většinu času zaobírají tím, co bylo a co bude a málokdo žije tím, co je právě teď. Tedy nějak tak to tam psal, už přesnou formulaci nevím, každopádně si na to vždy vzpomenu, když se začnu moc rochňat v minulosti, a nebo naopak s obavami hledím do budoucnosti. Je to zbytečný zadělávání si na vředy a opravdu asi nikdo neví, kdy bude to "poslednýkrát", takže užít si to, co je teď a vzít si z toho to nejlepší, je zřejmě to nejsprávnější, co můžeme udělat. Držím palce, byt bude v pohodě, panelák jako nový:-).. Děti to přežijí, neboj, děti jsou často silnější, než si myslíme, Lenka

    OdpovědětVymazat
  8. Marcelko, já doufám, že na tebe čekají i hezké, příjemné dny a trocha radosti, aby ses mohla i usmívat!
    Myslím na tebe, drž se!
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
  9. Marci, tohle znám z dřívějška. Opravdu stačí jen několik málo okamžiků, aby člověk tzv. vypnul a zrelaxoval. Pak se vrátíš tam, kde tě potřebují, kde tě mají rádi a kde jsi i ty ráda.

    OdpovědětVymazat
  10. Je mi líto že to máte tak těžké,Jenda se teprv vše učí a já si myslela že ze staršími autisty je to už snažší že lecos pochopí a nechaji si vysvětlit ale podle vašeho vyprávění to neni pravda.Já bych po týdnu dopadla jak ta učitelka co hrála D.Kolářová v Obecné škole jak po ní žák hodil kalamář a ona odešla do polí....Moc vám přeji aby každý den byl pro vás v rámci možností pohodový, v novém městě nějaké aktivity pro autisty a vám tím kýžený odpočinek a čas pro sebe. Lída

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy mám pocit, že se staršími autisty je to ještě horší. Pro mě je teď nejhorší chování Elišky. Jendu zpacifikuju, na Elišku nemám páky.

      Vymazat
  11. Dobrý den,držím palce at´ náročný čas všichni zvládnete,doufám,že v novém místě bude i vhodná škola pro Jeníčka a chci se zeptat jestli posloucháte Radůzu?jestli ne,zkuste Květy protěží,Jsou...kytička

    OdpovědětVymazat
  12. Milá Amélie tak ťažko sa to číta koľko má jeden človek "naložené" OBDIVUJEM VÁS a to myslím úprimne za to ako to BRAVÚRNE zvládate - byť tak trochu bližšie pomohla by som Vám určite aspoň postrážiť deti - sama mám syna síce "len" s ADHD a dysfáziou a zdravú dcérku manžel to zatiaľ u nás ustál ale tiež mám niekedy dni žeby som najradšej "utiekla" sa zregenerovať a nabrať sily do ďalšieho boja. Prajem Vám úprimne zo srdca len to najlepšie aby ste v novom byte zažívali len to dobré a zlé Vás z diaľky obchádzalo.
    Krásne Veľkonočné sviatky a Božieho požehnania Vám zasiela Miriam s rodinou

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miriam, děkuji za krásný komentář. Krásné velikonoce i Tvé rodině.

      Vymazat
  13. Máš očistec na zemi...
    Nějak jsem nepochopil, proč jsi musela dům prodat???

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč? Když se lidé rozvádějí, pak si musí rozdělit majetek...

      Vymazat
    2. Dobrý den, čtu si Vaš blog a obdivuji Vaši sílu.
      Nedovedu si sama sebe ve Vaší situaci ani představit.
      Chápu dělení majetku, chápu tudíž prodej domu.
      Ale co nechápu je, že Vaš ex manžel se asi vůbec na záležitostech svých dětí nepodílí. Dovedu pochopit, že není schopen fungovat pro děti emočně, ale jako rodič má povinnost se o děti postarat alespoň ekonomicky a myslím, že i o Vás, pokud celodenně pečujete o autistické dítě. Myslím, že by Vám a dětem měl manžel pomoci zajistit stejnou ekonomickou situaci jako před rozpadem rodiny. Jsou to i jeho děti a rozvod na tom nic nemění.
      Samozřejmě mi do toho nic není, ale máte to nějak pořešené? Přece nemůže veškerá tíha spadnout na Vás!
      Zdravím a přeji mnoho sil Veronika

      Vymazat
    3. Ono to asi tak není docela vše pravda, co píšete Marcelo, Amálie, protože znám Vašeho exmanžela, jeho rodiče a prostředí ve kterém si Vás hýčkali. Také vím, že Vámi dávaná na pranýř tchýně Vlasta k Vám neustále jezdí za dětmi a je obtěžkána vždy alespoň dvěma plnými igelitovými taškami.
      Exmanžel jak ho očerňujete se do poslední chvíle staral o všechny 3 děti velmi vzorně, chodil s nimi na procházky, vozil Jeníčka neustále na kočárku, jezdil s nimi nakupovat, Vás nebylo nikdy s nimi vidět. Pokud by byla tato rodina jak uvádíte tchánovci tak špatní, nevím proč by za dětmi jezdili i nadále po odstěhování.
      Nebylo by třeba se sama nad sebou pořádně zamyslet a nedělat ze sebe chudinku, když jste jako chudinka nežila. Vzpomeňte si na dřívější doby co jste třeba tchánovi provedla, nebo tchyni!! A přeto stojí za Vámi. Něco je mi o tom známo a tak nechtějte,aby se i ostatní o tom dozvěděli. Byla by to Vaše veliká ostuda a myslím si,že by si čtenáři tohoto Vašeho bloku udělali o Vás správný úsudek. Z velké části si můžete za tento stávající stav sama !!
      A děti proti exmanželovi sama očkujete!! Není to správné, když už to tak dopadlo.Obyvatel Votic

      Vymazat
    4. Milý anonyme:-P Nikdy si mě nikdo nehýčkal. Buď úmyslně lžete a nebo jste jen odposlouchal lži té rodiny. Jak ubohé je věřit lžím. Moje děti by mohly vyprávět. A řekly by vám, že své prarodiče neviděly x měsíců. NIKDO z jejich rodiny za námi nejezdí, natož s plnými taškami:-P NIKDY za námi s plnými taškami nechodili ani v bývalém bydlišti a práh našeho nového bytu NIKDO z nich nepřekročil. NIKDO o nás zájem nejeví. Nikoho neočerňuji a už vůbec nejmenuji, to děláte (bohužel) vy. Za posledních cca 8-9 měsíců u nás byl tchán s tchýní naposledy v prosinci a jen proto, aby mě uráželi. Bylo těžké dívat se na děti, které rozpláče vlastní babička. Děti byly bohužel u toho a na ty scény nezapomenou. Nikoho neočkuji, ani by se nenechaly, dcery už jsou dost velké, aby si udělaly vlastní úsudek samy. Nic jsem jim neprovedla. Máte velmi mylné a zkreslené informace. Děti se jich bojí, to je vizitkou té rodiny. A prosím. Tohle opravdu na blog nepatří.

      Vymazat
    5. Hezký večer ,,tatínku" ty tvoje příšerné, nechutné, vulgární komentáře mě příšerně uráží! Nemysli si, že jsem tě nepoznala. Kdyby jsi byl jen obyvatel Votic, nevěděl by jsi, co se u nás doma dělo,...! Maminka sem nikdy nepsala jméno své tchýně, ani místo bývalého bydliště. ,,Babička Vlasta" za námi nikdy nepřišla se dvěmi taškami plnými věcí a když už, měli v nich s dědkem 10 lahví piva. Nikdy si nám nic pořádného nekoupil, nikdy. Co jsem dostala k narozeninám, k vánocům??? Ani babka, když jsem ji prosila o něco pořádného, než jsou HAMI mlíčka s kašičkou, kterou dodnes dává svým dospělým synům, třeba o hračky nebo oblečení, tak mi řekla, že na hračky jsem moc velká a na oblečení, že nemá peníze. Dědek nám nikdy nic nedal, za celých téměř 15 let, co jsem na světě jsem od něj nedostala ani lízátko. Nikdy s námi nejezdlili na výlety, jako to v běžných rodinách chodí, nesměli jsme u nich spát, děda nám zakazoval pouštět televizi. Tohle je jako babička s dědou, no to teda promiň, s těma se JDI zakopat. Za to babička z Benešova, ta vždycky přijede alespoň s nějakou maličkostí, minimálně s pytlíkem bonbonů, kupuje nám oblečení a to má velmi nízký důchod. Jestli vůbec 8 tisíc, tak z toho platí nájem v paneláku, jídlo... a i přez to všechno by se pro nás rozkrájela. Jsem bohu vděčná, že jí mám!
      A lhát tady veřejně, že za námi babka pořád chodí, no neřikej, nikdy za námi nepřišla, chodili sem jen na pivo a potom tu byli mamku seřvat!
      Nemudu tu rozebírat jak ses o nás staral, myslím, že kdybych tě neměla, bylo by to milionkrát lepší!!
      Jo, a napsat, že nás maminka očkuje, to si nemyslel vážně, že ne? To je asi fakt třešnička na dortu. Naopak, mamka vždycky babku Vlastu prosila, aby přišla, popovídala si s námi, vzala nás na procházku, posílala jí to i po nás, a marně. Ona si jen všude stěžuje, že jí mamka zakazuje styk s vnoučaty. Nemysli si, mě už k nim nikdy nikdo nedostane! S tebou se stýkat nechcem, my se Šárkou se tě bojíme, nenávidíme tě, dokážeš to pochopit? Já vás, a TEBE obvzlášť tak nevyslivitelně nesnášim, že už to ani nemůže být horší.
      Jestli sem ještě někdy vložíš nějaký komentář, nepřej si mě ani vidět!!! Být tebou, bych to nedělala, nebo ti je tak moc líto, že rozpláčeš své VLASTNÍ děti?? Děkuji ti, že jsi strávil čas přečtením mého pravdivého komentáře. Tvá ,,dcera" Eliška.
      PS: Já mám svou maminku nejradši na celém světě, nikdy bych ji za jinou nevyměnila, a to ani ve chvílích, kdy na mě zvýší hlas a já mám ten pocit, že mě nemá ráda. :'( Ona je jediný člověk, který při mně vždycky stojí, se vším mi pomůže, a HLAVNĚ, mě má ráda takovou, jaká jsem.
      Děkuju, že jsi, mami :)

      Vymazat
    6. Obyvateli Votic, vím kdo se za ním skrývá : Jeden pěkný sobec, jaký se bojí ukázat svou pravou tvář tak se vtěluje do Anonyma. Nemáš rozum, nemáš srdce, nemáš NIC. Nevím co si o sobě proboha myslíš, když tu píšeš takové kraviny, takové lži, že se nestydíš!!!
      To ti to není ani trochu, jen trošku líto, jak mamce, Nám ubližuješ? Už jsi Nám přeci ublížil hodně. Zamysli se nad sebou sakra už!!!!
      Víš, že jsem se taky u tvého článku zasmála? Prý že tchýně byla obtěžkána dvěmi plnými igelitovými taškami... :D Víš o tom, že jsi trapnej? Ta baba sem do nového bytu nikdy nepřišla, ještě k tomu s 2mi taškami? - Piva ledatak!!! :P Dál,... Staral se o všechny 3 děti velmi vzorně až do poslední chvíle,... S Jeníkem jsi šel jen když jsi musel, a i tak jsi říkal že nechcš, že nepůjdeš, že s ním jen ztrácíš čas, atd. Na nákup jsem brzy ráno chodila Já nebo odpoledne jela mamka, protože jsi mě brzy budil, abych tam došla. Dále Eliška po škole kupovala rohlíky, tys nenakoupil nic.
      Mamka s námi stráví víc času za 2 večery, než ty za celý život. A ten dědek, toho jsem za poslední půl rok neviděla ani jednou. To samé i tu babu. To se nás tak bojí? TAKY ŽE MAJÍ PROČ!!!! Ty by ses měl zamyslet nad sebou, nad svou neohrabaností, sobeckostí, a namyšleností.
      ...Nedělat ze sebe chudinku, když jste jako chudinka nežila. To si děláš srandu, néé?!!! Že nebyla chudinka? Byla, a furt je. Když jí furt píšeš sprostě vyhrožující meily, SMSky, a denodenně jí voláš... Řekni, kdo by to utrpěl? NIKDO!!! NECH NÁS VŠECHNY NA POKOJI, jo?!! Jestli nás budeš takhle otravovat dál voláme sto-padesát-osmičku!!(158)
      Jako to není normální, že po něm ze srandy hážeš s Autistickým bratrem gumové ještěrky, a on na tebe jde s vařečkou, a řve na tebe, letí k tobě do pokoje, a HODÍ po tobě KOŠ NA ODPADKY, a řekne, Už tě nechci vidět ty krávo blbá!!!!??... Zničil vysavač, rozbil vztekem konvici na čaj, která se roztříštila o zem na 1.000 kousků. Taky vím, že jsi mamce říkal, že má navštívit obezitologa, a že jo hrozně tlustá. Nezáleží na tom, jak ten člověk vypadá, ale na tom, jak se chová. A Naše mamča, je ta NEJSUPROVĚJŠÍ Mamča na světě!!! I když je na mě někdy trochu přísná, ale někdy to fakt potřebuji, ale i za to jí miluji, a jsem jí moooc vděčná, za to že je a za to, co pro mě dělá. Za to ty si úplný ubožák. Jen se vtíráš, protože nikoho nemáš. Ale můžeš si za to sám. Jsem jen upřímná. :) Julie

      Vymazat
    7. Ach holky, tohle jsem nechtěla - rozebírat "bolavé" věci na veřejnosti. Doufám, že to ANONYMA přestane bavit. Tímto na toto téma končím. Je to pryč, už bude jen líp. Minulost je za námi. Mám vás ráda a chci, abyste byly šťastné. Děkuji vám za vaši lásku.

      Vymazat
    8. Máš bezva holky !!! Jen jsem to četla -hned jsem si říkala co je to za občana :D Nikdy jsem Vás na živo neviděla(přestože se docela známe i s Šárkou:) - ale je to přesně tak jak píšete. Občan Votic, kdyby :) jen malinko vnímal -tak by si tu dávno přečetl jak to je všechno na nic :( Že třeba manžel místo lovu kešek a místo kdečeho -mohl zaplatit asistenta - pomáhat doma, aby matka měla čas taky ma bezva holky. Že třeba jen jednoduché koupání dítěte nemuselo být drama ...a podobně Děti se třeba dají naočkovat -ale rozhodně ne skoro dospělé holky a ani malý autista -ten to dá najevo a buď bude řev nebo otec pochopí :(

      Vymazat
    9. Tolik Ti teĎ přeji a fakt snad i závidím ...tak skvělé dcery :)

      Vymazat
  14. Amélko,máš to všechno promyšlené, předem dokonale naplánované. Svoje děti znáš velmi dobře a víš,jak jim to co nejvíce udělat snesitelným. Teď ještě aby někdo pomohl Tobě, abys to měla snesitelné i Ty. Nedovedu si představit,jak bych se stěhovala se svými třemi dětmi já sama ženská a to ani nejsou autíci a stěhovaní by určitě brali jako ohromné dobrodružství. Narozdíl ode mně. Snad Ti alespoň ty technické překážky pomůže někdo z kamarádů překonat. Hodně sil a opět musím smutně konstatovat,škoda,že bydlíš tak daleko.

    OdpovědětVymazat
  15. Dobrý den Amelie,

    Předně děkuji za krásně vedený blog, na který často zavítám. Stěžovala jste si že nemáte ´lidi´ na pomoc se stěhováním. Už jste to nějak vyřešila? A na kdy to plánujete? Sama bych klidně ráda přijela pomoci ,ale jsem taky doma s dítětem (asi jako většina čtenářek tohoto blogu:), čili s volným časem je to mizerie:(
    Myslím, že v novém bytě se vám bude líbit, představy jsou vždycky černější než realita a člověk si hrozně rychle zvykne.Sami bydlíme v pidi bytě(s miminem a často ještě 2mi dětmi z přítelova prvního manželství)a dnes už jsme všichni spokojení. Minimálně uklízení je raz dva : ) Přeji ať vše ve zdraví zvládnete

    Eliška

    OdpovědětVymazat
  16. Píšete o zbavování se starých věcí - pokud už nepoužíváte a chtěla byste prodat některou z těch úžasných didaktických her, které na Vašem blogu obdivuji,ozvěte se kdyžtak na email (elinarauchina@centrum.cz), myslím že bych pro ně našla využití : )
    Děkuji a zdravím
    Eliška

    OdpovědětVymazat
  17. Nagyho jsem kdysi taky hodně poslouchala. Někdy člověku u některé písničky až zatrne.
    Mně se to naposled stalo u Rottrové: Co mám, to dám.
    "Škoda každé chvíle,
    škoda každé chvíle,
    hloubej o tom v ústraní.
    Čas den co den stránku obrátí,
    už ji nevrátí, jak ho znám."
    Slyšela jsem ji minimálně za život 100x, ale až nyní si všimla části textu a překvapilo mne, kolik je v něm pravdy.
    Jinak moc gratuluji k tomu, že Jeník už nepotřebuje pleny. Úspěch jak hrom! Gratuluji. =o)

    OdpovědětVymazat
  18. Nejsem autista,ale změny taky nesnáším,jakékoliv.Takže Elišku chápu.Máte to teď všichni těžké a ty jako vždy nejtěžší.
    Drž se děvče,uvidíš,že zase bude líp.Jen co se trochu zabydlíte,zase bude veseleji.

    OdpovědětVymazat
  19. Ahoj Marci,to jsi napsala fakt moc hezky.Docela mně to dojalo,někdy je to opravdu těžké,nést ten náš osud.Každý ho máme něčím jiný a něco nás spojuje a proto se dokážeme pochopit.Né jednou jsi mně podržela a to toho máš sama dost.Často na Tebe a Tvé děti myslím a přeju hodně štěstí,všechno to zvládněte co nejlépe.Ahoj Jana

    OdpovědětVymazat
  20. Amelko, vubec ted nestiham (bohuzel ani cist nebo komentovat), konecne jsem nasla trosku casu a docetla clanky.
    Posilam Ti veskerou silu, ja ji zdaleka tolik nepotrebuju. Ale ty jsi uzasna zena, bajecna maminka, zvladnes to. A jednou, jednou zasvitne na nebi hvezdicka a zase bude lip.

    Chci ti napsat, jak moc mi pomohlo, co jsme si psaly. Tenkrat to nevypadalo, ze by to melo nejaky efekt (na mamcu), ale dnes s odstupem casu vidim, ze se jeji pristup ke mne hodne zmenil. Ted vidim, ze to cele pochopila. Mame spolu nadherny vztah. A se segrou, samozrejme. Rodina je pro me to nejdulezitejsi na svete.
    V obdobi me puberty jsme se s mamkou neustale hadaly, skoro kazdy den hystericky rev z me i jeji strany.
    Pisu to proto, ze verim, ze i Eliska jednou prohledne, jak moc dulezita pro ni jsi a jak moc ji pomahas.

    P.S.: Pro ty vysledky jsem si nikdy nedojela. Vlastne vubec nevim, jak ty testy dopadly. Vis, jak to pro me bylo dulezite, vedet, kam patrim, na cem jsem. Ale tenkrat tam byli tak neprijemni, a ja si v praci nemohla vzit volno, ze uz to nebudu a nechci resit. Vim, jak se citim. Je uplne jedno, jestli to ma oficialni nazev, nebo to je jen uvnitr me.

    Marci, dekuju. DEKUJU, ze jsi se mnou o vsem povidala. Moc jsi mi pomohla.
    Je neco, co muzu udelat ja pro tebe? (Lituju, ze nejsem odvazny a spontanni clovek.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Ethneo, ano, nezáleží (až tak) na oficiální diagnóze dospělého člověka, ale na tom, zda se má člověk rád a zda ho přijímají ostatní. Diagnóza jen usnadňuje přístup k lidem - pomohlo mi dozvědět se co nejvíce o autismu, mluvit s autisty, psát si s nimi maily. I díky Tobě jsem mnohé pochopila. Já děkuji Tobě.

      Vymazat
  21. Milá Amélie, sledují Vás již delší dobu a čím dál víc obdivuji Vaši vnitřní sílu. Držím palce!

    OdpovědětVymazat
  22. Amélie, jsi neuvěřitelná, teď smekám před Tebou klobouk já!!!

    OdpovědětVymazat
  23. Moc a moc držíme z dálky palce. Nemůžu asi ani domyslet, jaké to bude, tak jsem v duchu s vámi.

    OdpovědětVymazat
  24. Marcelko,držím pěstičky ať vše dopadne dobře.Uvidíš,že čas toho hodně vyléčí.
    Smekám před Tebou,jsi statečná.Tak mějte alespoň trošku lepší Velikonoce.Miluš

    OdpovědětVymazat
  25. Moc Vám fandím, ale nepochybuju o tom že to zvládnete. Domov není tam kde je zahrada a velké místnosti, domov je tam kde je láska a pochopení, rodina. Budete to tam mít krásné, dětičky si zvyknou, určitě to bude blíž k obchodu, budou v zimě udržovat chodníky, najde se i spousta pozitiv. Hodně sil, myslíme na Vás

    OdpovědětVymazat
  26. Drahoušku, to je tak krásný článek... dojala jsi mě k slzám. Jsi moc báječná a obdivuhodná, Marcelko! Bude dobře, věř tomu, Bůh Tobě a dětem žehnej.

    OdpovědětVymazat
  27. Držím palce, abyste stěhování zvládly. Je to nářez, my jsme se stěhovali asi třikrát a bylo to čím dál horší (protože s postupem času přibývalo věcí). Že se něčeho zbavuješ, je asi nezbytné, panelák není nafukovací. Ale budete mít vlastní domov a určitě si ho nějak zařídíte tak, abyste byli spokojení všichni. Bude to ještě práce, ale bydlet už ve svém je přece jen další krok.

    OdpovědětVymazat
  28. Já se omlouvám, pokud to bude znít nějak drze, skutečně to nemyslím nijak zle. Ale... když nemůžete dětem dopřát kino, výlety a podobné radosti vy, nemůže to udělat alespoň částečně (budoucí) exmanžel? Asi není dost dobře reálné, aby si děti pravidelně bral. Alespoň obě děvčata, každou zvlášť nebo obě, jim by to taky prospělo, na chvíli být s rodičem jen samy dvě nebo úplně o samotě. Takhle není čas si ani pořádně popovídat. V tomto směru se patrně příliš neosvědčil. Nicméně vzít své děti jednou za čas třeba do kina snad nevyžaduje zas tolik námahy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MOHL by to udělat, kdyby chtěl.... ALE on nechce a i kdyby chtěl, tak po "zkušenostech" nechtějí holky. Odmítají kontakt se svým otcem.

      Vymazat
  29. hodně štěstí, říkám si, co já to vlastně řeším za kraviny!

    OdpovědětVymazat
  30. Krásne. Áno vďačnosť nám pomáha prežiť. Aj ťažké chvíle. Aj tie najťažšie.
    Často na vás myslím a modlím sa. Aj keď nepíšem, ale v srdci vás nosím stále a som s vami. Tak nech to sťahovanie zvládnete a nech sa darí - stále viac - vidieť dôvody na radosť a vďačnosť.

    Tá pieseň - "Skús žiť tak, ako posledný krát..." - ma oslovuje vždy znova. Už od mladosti, keď som ju počula prvýkrát. Ďakujem, že si mi ju znova pripomenula. :)

    Leti.

    OdpovědětVymazat
  31. Moc tě obdivuju, jak to zvládáš, já bych asi skočila z okna. Mám 10-letá dvojčata s poruchami učení a holka má ještě poruchu pozornosti a mám z nich občas hlavu jak škopek. Jinak jsou zdraví. Neumím si představit mít ještě navíc doma nějak jinak postižené , či nemocné dítě. Klobouk dolů před tebou.

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...