V pátek v 18 hodin byla večeře. Byl řízek s bramborovou kaší. Eliška skuhrala, že to nejí, ale nakonec si dala. Rozčilovala se, že jsme si vybrali nejhorší stůl, protože u našeho stolu byly dvě malé děti. Říkala, že by to dítě zmlátila....
Ale přežila to...
Jeníček měl problém s tím, jak lidi jí...
- "CHCI PRYČ! Je tady milión lidí!
Každej si na něco stěžuje. Nemám rád cizí lidi.
Furt jedí ZVRATKY!! Proč neumějí jíst normálně?"
- "Jaký zvratky? Nikdo nejí zvratky."
- "Jedí to dohromady. Já jím nejdřív maso, potom kaši. To tak vypadá, když to je smíchané. Fuuj zvratky, je to hnusný. Chce se mi zvracet. Nace dívat. TO NE!"
Rozebíral to pak ještě cestou na pokoj:
- "Jedlas to normálně?" ptal se mě...
...říkám, že jo... (abych ho uklidnila, i když vím, že podle něj ne)
A Eliška mě typicky po jejím a upřímně samozřejmě hned práskla, že ne...že jsem si taky nabírala řízek i kaši zároveň...
Tak se Jeníček čertil znovu.
- Vy neumíte jíst. Jedlas to normálně jako já? NE? proč ne? Nace.
Nejdřív řízek, pak kaši? NE DOHROMADY? Proč to nejíš normálně?
Nechci jíst s nikým.
Nikdy.
Budu jíst sám.
Chci jíst s někým, kdo jí normálně a kdo nejí zvratky... To ne!
Někdo jí i deset věcí dohromady. Jeden ve škole, je to hrozný a hnusný. Nemůžu se na to dívat."
Cestou k našemu hotelu se Jeníček vztekal. Už toho měl dost a to to bylo teprve něco málo přes dvě hodinky od našeho příjezdu.
Ubytování je kousek od hotelu, kde se jí... není to v jedné budově... Jenda dělal různé "divné" pozice...rukama i nohama...
Nakonec nám utekl do hotelu...
- "Svítí sluníčko. Nace. Íčko nace. To ne.
Pomoc. Nace.
Tak to NE. Íčko ne!!!"
"Nace Ina, Ina koše. Ina zlá" opakoval a ukazoval na Elišku....
Chtěl zalézt pod postel, ale to tady nešlo, tak se aspoň válel po zemi tak, aby na Elišku neviděl.
Neměl Déčko, neměl internet a neměl se jak po večeři s cizími LIDMI uklidnit...
Slíbila jsem mu, že mu druhý den půjčím v recepci nějaké pohádky na DVD. Měla jsem sice notebook s sebou, ale bez internetu mi byl k ničemu.... (v recepci jsem orodovala dvakrát, aby někdo přišel a internet nám zprovoznil....a nic)
Vybral si pohádky Tři veteráni, Lví král 2 a 3 a Inspektor Gadget.
V 19:30 byl sraz v krbovně o patro níž a měli jsme tam jít.
A teď JAK to udělat, když jste SAMA na DVA autisty. Jenda nechtěl být sám na pokoji, nechtěl jít do krbovny....poprosila jsem tedy Elišku, ať jde do krbovny sama, což rázně odmítla. A Jenda zase nechtěl zůstat s Eliškou na pokoji.
Chtěla jsem vědět, jaký je program, kdy je snídaně apod., a tak jsem šla do krbovny já, Eliška šla se mnou. Nechce chodit sama, se mnou jde v pohodě.
Jenda se naštval, že odcházíme a zalezl na zem do povlaku deky...
Po deseti minutách jsme zjistily program a vrátily jsme se na pokoj.
Ve 20:00 hodin dávali na ČT1 pohádku Čert ví proč a tak jsem se rozhodla, že Jeníčka zmknu na pokoj a půjdu s Eliškou naproti do budovy na chvilku do bazénu....že u pohádky vydrží....Neměla jsem to jak jinak udělat, chyběl mi asistent, který by s Jeníčkem byl na pokoji.
Jeníček bude mít pohádku, chvíli to přežije....a Eli si užije v bazénu.
- "Do bazénu. To né. To není Betka. To neé.
Nelíbí že na mě všichni koukaj. To néééé!!!! Nace!!!
Nůžky. Paje. Šmik. Paje. Kek. Lidi fuj!" a zalezl skučet do skříně v chodbě.
Jak mi říkávali v APLE v Táboře, nemáte na výběr mezi dobrým a špatným, ale mezi špatným a ještě horším....
Dala jsem si 12 bazénů a šly jsem s Eliškou do sauny. Byly tam dvě sauny. Jedna měla 78 stupňů, druhá 90. Eliška vyzkoušela obě, já jen tu "chladnější".
Já jsem si pak dala ještě jeden bazén, Eliška po sauně do bazénu nechtěla, prý by to bylo moc studené....
A bylo, brrr.
Cestou k šatnám jsme vyzkoušely teplou a studenou lázeň na nohy s kamínkama....
Půlhodinka v bazénu byla super. Co mám Jeníčka, tak jsem se koupat nikde nebyla.
Pak jsem došly do vedlejší budovy do druhého patra do našeho pokoje zkontrolovat Jeníčka....až na jeho nenáladu byl v pořádku.....a tak jsme se vrátily do hlavní budovy na pohár s banánem a na kávu....
Příjemnou čtvrthodinku mi kazilo pomyšlení, co Jeníček sám na pokoji, ale chtěla jsem být SAMA s Eliškou. Moc často se nám takové chvíle nestávají...
Když jsme se vrátily na pokoj, Jenda házel bonbónkama a Krtkem a fňukal, že FURT někam odcházíme.
Povedlo se mi ho zklidnit u iPadu při lovení Zombíků.
A tak byl chudák rozhozený, že usnul až ve 23:45 a ještě i v té době pomalu už ze spaní vykřikoval své echolálie....
Škoda , že jsi na ně byla sama , ale líbí se mi , že jste šli do bazénu , Jeník to statečně přečkal . Je škoda , že Eliška nechce jít nikam sama , chápu její Úzkosti , ale neumím si představit jaký povede život , až bude muset chodit do zaměstnání , zda se teřba někdy vdá , nebo si najde partnera , spolehlivé přátele ... bude to mít velice složité , je dobře , že má tebe
OdpovědětVymazat