http://www.atypmagazin.cz/2017/07/06/top-12-vyroku-ktere-aspergeri-slychavaji-casto-a-nenavidi-je/

TOP 12 výroků, které Aspergeři slýchávají často (a nenávidí je)

Tento článek vznikl na popud jednoho příspěvku ve skupině pro AS na Facebooku. Toto jsou nejčastější výroky, na kterých jsme se společně shodli, že nám opravdu lezou na nervy.

12) „Zkusil/a jsi detox, diety,  jógu nebo knihu o pozitivním myšlení atd.?“

Ano, zkusila a vše z toho. Nikdo nepopírá, že například takový detox, nebo speciální diety skutečně můžou mít nějaké pozitivní účinky, nicméně nejsou to žádné zázračné elixíry, to berte, prosím, na vědomí. Třeba taková urputná snaha myslet pozitivně na základě nějakých motivačních knih může psychicky uškodit a uvrhnout toho dotyčného do sebenenávisti, jelikož pozitivní myšlení prostě nevyřeší problémy se sociálním cítěním, ani problémy s koncentrací a mnoho dalších věcí.

11) „Nehraj si na chytráka / no jo, ty víš všechno nejlíp, co?“ (ironicky proneseno)

Aby se vyvážil nedostatek sociální intuice (nebo její absence), tak hodně Aspergerům (ale ne všem) příroda nadělila racionální a analytické myšlení se zvýšeným IQ a schopností držet si emoce od těla, což se projevuje i v jiných oblastech, než jen v mezilidské interakci. Vede to k tomu, že často umíme předvídat o dost dopředu (nebo minimálně k tomu máme větší předpoklady), což potvrdila i nedávná studie na univerzitě v Cambridge. Je mi jasné, že to bude znít nafoukaně, ale já takovou předvídavost mám, což mi dokonce i poměrně dost lidí potvrdilo. Dokonce se stává, že se stále častěji chodí raditse mnou nejen spolužáci, ale i vlastní máma.

10) „Je to jen ve tvé hlavě, stačí chtít. Kdyby ses víc snažil/a…!“

Velmi podobné jako bod číslo dvě. Ano, psychika má sice silnou moc, ale ne neomezenou. Kdyby to bylo tak snadné, tak by vozíčkáři chodili, slepci by viděli a neslyšící by slyšeli.

9) „Pořád se jen řešíš a lituješ, nic nevydržíš.“

Hodně Aspergerů žilo bez diagnózy až do dospělosti (nebo bez ní stále žijí a ani netuší nic o autismu), museli se životem protloukat tak nějak sami. I když by potřebovali, nebo stále potřebují podporu a pomoc, tak vzhledem k problémům se vztahy a špatné situaci v oblasti psychiatrické a psychologické péče v ČR a na Slovensku, se jim nic z toho nedostává. Některé psychiatrické léky ani nepomáhají, protože jsou špatně volené a/nebo protože na ně neurodiverzní mozek nereaguje tak, jako neurotypický a to ani nezmiňuju problémy spojené s nepochopením, smysly, ableismem atd., jelikož bych se už jenom opakovala. Myslím, že podstatná část Aspergerů toho vydrží víc než dost.

8) „Nebuď tak negativní.“  

Tak to je naprostá klasika. Faktorů, které vytvářejí takový dojem, je nejspíš víc. Chudá mimika, intonace, řeč těla, poukazování na očividné („všichni jednou zemřeme“) může působit dojmem, že jsme negativističtí. Nehledě na to, že se na tom podepisují i špatné zkušenosti z minulosti (šikana atd.), kvůli kterým můžeme být podezíraví, nedůvěřiví a někdy až paranoidní.

7) „Z čeho ty tak můžeš být unavená / unavený, prosimtě. To já…“

Stop! Řeknu vám, z čeho můžeme být unavení. Z neustálé snahy si hrát na někoho jiného a zapadnout, z neustálé snahy nemyslet doslovně, z neustálého analyzování společenských situací, z neustálé frustrace z nepochopení, z neustálého smyslového náporu a bojů s dalšími přidruženými psychickými problémy, které se nedají moc efektivně řešit (například ADHD, panická porucha, OCD atd.). A aby toho nebylo málo, tak plno autistů mívá problémy s usnutím, nebo se spánkem celkově, takže se do toho přidává ještě únava fyzická.

6) „Vždyť ty jsi úplně normální!“

Autista celý život slýchává, jak je divný. Kvůli své sociální naivitě a „podivnosti“ je obětním beránkem svých vrstevníků. Rozrušují jej změny, které nemůže nijak ovlivnit, těžce se mu navazují a udržují vztahy, má problémy se smysly, je neustále frustrovaný kvůli nepochopení od okolí a nemá s kým dostatečně intenzivně sdílet svoje zájmy. Jakmile konečně zjistí, proč je jiný a začne na sobě pracovat (nácviky očního kontaktu, nácviky takzvaného „small talk“ – nezávazné společenské konverzace, atd.), tak mu lidi začnou říkat, že je úplně normální. To je na zabití!

5) „Nesváděj to na… autismus / ADHD / „depku“ atd.“

Ano, existují lidi, kteří se jen vymlouvají a svádějí všechny svoje problémy na nějakou diagnózu, často i mylnou. Ale takovým lidem stačí i špatné počasí, aby si našli desítky výmluv, proč něco nemůžou (a podle toho je právě poznáte). Ale vymlouvat se na autismus snad není ani možné, když je klasifikován jako nejzávažnější porucha mentálního vývoje. My se vám jen snažíme prostě vysvětlit naše myšlení, které vede – k našemu – podle vás – netypickému chování. Snažíme se ho vysvětlit právě proto, abychom si rozuměli a nedošlo ke zbytečnému nepochopení a hádkám a frustraci na obou stranách. To, že děláme něco jiným způsobem, má reálný neurologický podklad – reaguje jiné centrum v mozku, než by podle většinové populace mělo. Naše mozky (a to platí i pro neautisty) řídí nás, ne my je… tak to prostě je.

4) „Ale jinak vypadáš normálně / zdravě, vůbec bych to na tobě nepoznal/a.“

Věřím tomu, že některé autisty to může potěšit, ale jiné rozhodně ne (zvláště ne ty, kteří jsou aktivisty právě v oblasti autismu, ti často bývají na svou jinakost pyšní). Plus autismus není žádná nemoc, ale vývojová odchylka, nebo porucha (podle oficiální definice), ale určitě ne nemoc (ta je totiž léčitelná a i nakažlivá nemoc je léčitelná alespoň částečně).

3) „Asperger je jen lehký/slabý autismus (…to nic není atd.)“

Tak tenhle výrok je jako mávání rudým hadrem před očima býka. Aspergerův syndrom rozhodně není žádná lehčí varianta autistického spektra, naopak kolikrát to má Asperger v životě těžší. Nechci to porovnávat, ani si hrát na to, kdo je na tom hůř, ale… Vzhledem k tomu, že klasičtí autisti často mívají sníženou inteligenci, jsou ponořeni více do svého světa, zatímco Aspergeři si díky svojí inteligenci (často nadprůměrné) moc dobře uvědomují svou jinakost. Trpí tím, že je ostatní vidí jako podivíny, mají problémy se vztahy a s vaší neurotypickou komunikací. Navíc se najde spousta lidí, kteří diagnózu vyvracejí, anebo se domnívají, že AS je vlastně jen zvýšený zájem o přírodní vědy a trochu té excentričnosti, ale jinak jsme zcela neurotypičtí a stačí se jen trochu snažit. To potom vede i k rozvoji psychických problémů jako je deprese, úzkost, panická porucha a tak dále.

2) „Neber vše tak doslova / neprovokuj, ty víš, jak to bylo myšleno.“

Tento výrok souvisí s výrokem číslo jedna. Ano, někdy nás skutečně napadne, jak to bylo (nedoslovně, v přeneseném významu) myšleno, ale… zabere nám to výrazně delší dobu, než vám, neurotypikům, ne vždy se to povede a ještě nám to sebere velké množství energie. Já osobně se snažím nad vším přemýšlet, jak to může být myšleno a „hrotím“ a analyzuju (a to potom samozřejmě slýchávám výrok číslo jedna), ale někdy jsem prostě psychicky příliš unavená a můj mozek přepne na intuitivního autopilota a vnímám čistě doslovně. Jestli říkáte autistovi „neber vše doslova“, tak jste buď nepochopili podstatu autismu, nebo jej okázale ignorujete, nebo hůř… nevěříte ve správnost diagnózy.

1) „Ty to moc hrotíš, nemysli na to.“

Kdybych dostala peníze pokaždé, kdy mi někdo tohle řekne, tak jsem bohatá. Protože nemám to neurotypicky intuitivní myšlení (zajímavě je to popsáno v knize Myslete jako Sherlock Holmes od M. Konnikové), tak prakticky neumím myslet jinak, než jako vše analyzující robot. Pokud se chceme aspoň trochu přizpůsobit a zařadit se do vaší „normální“ společnosti, tak nám nic jiného ani nezbývá a když místo zpětné vazby slyšíme jen, že něco moc hrotíme, tak není divu, že naše snaha o integraci přichází vniveč.