Metodika pro rodiče 1.

 VYTVOŘENÍ PŘEDVÍDATELNÉHO DOMÁCÍHO PROSTŘEDÍ

Pro výchovu a vzdělávání lidí s autismem se v České republice nejčastěji využívá
metodika strukturovaného učení, která vychází především z TEACCH programu a Loovasovy
intervenční terapie (Čadilová, V.; Žampachová, Z.: Strukturované učení. Praha: Portál, 2008).
Právě metodika strukturovaného učení byla předlohou pro zpracování tohoto materiálu.

Metodika se zaměřuje na silné stránky dítěte, které se následně snaží co nejvíce rozvíjet.
Při práci s dětmi využíváme tyto principy: individualizace (vše „šijeme na míru“ každému
dítěti), strukturalizace (zpřehlednění, vytvoření řádu, systému) a vizualizace (zviditelňujeme
pro dítě informace tak, aby jim rozumělo).

Obecným pravidlem strukturovaného učení je vedení práce zleva doprava a shora
dolů, které je dodržováno ve všech činnostech. Dítě s autismem se tak učí lépe orientovat
v úkolech a vnímat vzájemné souvislosti, které jsou nezbytné pro plnění činnosti.

Velice důležitým principem při práci s dětmi s autismem je motivace. Významně
ovlivňuje chování dítěte a stává se důležitým stimulem k učení se novým dovednostem.

Motivační systém bychom měli využívat efektivním způsobem tak, abychom předešli
nespolupráci dítěte a povzbudili ho do další práce. Pokaždé musíme zvažovat, jestli je dítě
motivováno samotnou činností, nebo za ni potřebuje odměnu. Motivační systém dítěti
individuálně přizpůsobujeme a volíme některou ztěchto typů odměn:

• materiální – např. míč, čokoláda, kolečko od auta;
• činnostní – např. dívání se na televizi, práce na PC, vycházka;
• sociální – např. úsměv, pohlazení, pochvala;
• motivační prvky v samotné činnosti – např. dítě rádo pozoruje točící se buben
pračky, bude proto pomáhat s přípravou na praní a s věšením prádla;
Důležité je, aby zvolená odměna byla pro dítě skutečnou odměnou. Pro výběr
odměn z více možností používáme tzv. motivační tabulku.

Malou pružnost v myšlení, nízkou míru schopnosti zobecňovat a přenést naučené dovednosti do nových situací řešíme u dětí s autismem vytvořením časového rozvrhu.
Nepostradatelnou pomůckou učitelů, ale irodičů, je takzvaný denní režim, který zobrazuje
informace související s orientací v čase.

Dítě s autismem může být úspěšné a spokojené ve chvíli, kdy bude vědět co?, kde?, jak? a proč? má dělat. Formy (symboly) znázornění jsou různé. Nejjednodušší formou jsou konkrétní předměty (talíř – jídlo, ramínko – převlékání); pak následují fotografie, barevné obrázky, lineární obrázky, piktogramy, nápisy a nejvýše jsou diáře, bez kterých si kdekdo z nás život nedokáže představit. Je důležité poznamenat,
že jednotlivé formy znázornění denního režimu se mohou vzájemně prolínat, s podmínkou,
aby jim děti rozuměly. (Jenda má stále fotky z reálného prostředí - jeho věci, jeho boty, jeho miska ap.)


Orientace v prostoru je jedním z předpokladů k dosažení samostatnosti dětí s autismem. Proto je pro dítě srozumitelnější, když má každá činnost své vlastní místo, oddělený
prostor, případně místnost (v posteli se spí, u stolu jí, na koberci v pokoji hraje, v koupelně
myje apod.). Právě denní režim řeší problémy s orientací v čase a prostoru dětí s autismem
a zajišťuje jim potřebnou míru předvídatelnosti.

Při přípravě činností je vždy nutné myslet na to, jakým způsobem bude úkol uspořá-
dán, aby bylo na první pohled zřejmé, jak bude dítě pracovat a jak dlouho bude trvat plnění
úkolu. Znamená to zejména dodržovat pravidla systému práce zleva doprava a shora dolů.
Dále pak jasně vizualizovat počet jednotlivých prvků, počet úloh a počet jednotlivých kroků
při plnění úkolu. Dítě tak vidí začátek i konec. Ke zpřehlednění jednotlivých úkolů, činností
a her využíváme strukturované krabice, desky, šanony, pracovní listy a sešity.

ZDROJ:
http://www.apla-jm.cz//wpimages/other/art555/Odstranovani-barier_Metodika-pro-rodice.pdf

Fotky jsou z našeho rodinného archívu.