Zdenka mě požádala o vložení dalšího jejího článku, tak zde je:
Kdo myslí jenom na sebe,ochudí jiné o sebe,ochudí sebe o jiné,zakrní a pak zahyne... (Jan Werich)
Krásný citát že?Nechci zakrnět a zahynout...A proto jsem se rozhodla,že i nadále Vás budu informovat o tom,jak probíhá moje rekonvalescence,takže Vám dnes napíšu o tom,jak probíhal můj první týden doma.
Už je to víc jak týden co jsem doma.Naštěstí to zvládám.Někdy méně a někdy více.Když jsem podepisovala reverz,měla jsem strach,jak to budu zvládat.Myslím,že bylo dost lidí,kteří si mysleli,že to doma nezvládnu a přispěchám během pár hodin či dní zpátky.Nestalo se tak.Odešla jsem v pátek a až do neděle jsem byla jak medvěd v zimě.Jen jsem spala a spala.Asi jsem doháněla spánkový deficit.Akorát byl velký problém v tom,že jsem skoro dva měsíce nespala v posteli,nezvládala jsem to,protože jakmile jsem dala nohy nahoru,měla jsem tak bolestivé křeče,že se to nedalo vydržet.Takže i přesto,že otoky byli menší,byl to hrozný nezvyk spát v leže,takže jsem měnila neustále polohy a taky místa,kde jsem spala.Chvíli jsem spala na posteli,chvíli na gauči,pak v křesle,na druhém gauči.Nakonec jsem se natáhla na můj spací pytel,takoví ten jak je naplněný kuličkami a v něm spím teď neustále.
Jen v neděli odpoledne mě budila mamka,že mi píše na Facebook někdo z TV Nova.Tak jsem vstala,abych zjistila co se děje.Byl to někdo z centrály v Praze a ptal se mě,jestli bych byla ochotná udělat reportáž o tom,jak mi posíláte ve velkém pohledy atd. Řekla jsem si,že proč ne?Aspoň budu moct veřejně poděkovat.Ptali se mě,jestli by mohli v pondělí přijet a natočit to,že se se mnou spojí regionální reportér.A protože jsem měla jít v pondělí k lékaři,domluvili jsme se na úterek.
V pondělí dopoledne jsem šla na kontrolu ke svému praktickému lékaři,kde jsem byla pochválena,jak dobře vypadám.Ne,nechválím se.Opravdu mi to pan doktor pověděl....Ani nevím,jestli už si za ten týden co jsem doma stihl pročíst mou 26 stránkovou propouštěcí zprávu.Ale měl by,protože se k němu v úterý opět chystám.Cestou od lékaře jsem se stavila i s mamkou (máme společného praktika) v prodejně zeleniny a pak v masně.Bylo to zvláštní jít si jen tak něco koupit po takové době.Nakoupila jsem si hodně ovoce a zeleniny.Což mi tak připomnělo,že se mi zdá,že v nemocnici dostávají pacienti málo ovoce a zeleniny.A proto se už nedivím,že se do nemocnice chodilo a chodí na návštěvy s pytlíkem pomerančů atd.
V úterý ráno,když jsem ještě spala,mi zvonil telefon.Byl to reportér Filip Pultar z TV Nova.Ptal se,jestli může přijet natočit tu reportáž.Že prý v poledne musí točit nějakou reportáž u soudu a pak že by přijel.Tak jsme se domluvili na 13.hodinu.A tak jsem si poklidila pokojík,připravila většinu pošty od Vás a pak už jen netrpělivě čekala.Tedy řeknu Vám,byla jsem nervózní.Měla jsem strach co z toho bude.Ne nadarmo se říká,že si televize dokáže udělat z komára velblouda a že záleží na tom,jak to sestříhají.Než přijeli,dostala jsem ještě od mamky instrukce,o čem nemám mluvit,jak se mám tvářit,co mám ukázat a říct...
Prostě klasické maminkovské rady.Byl přesný.Bylo chvilku před jednou a už volal,že je před domem i s kameramanem.Po chvilkovém povídání si začali natáčet pohledy ze všech stran,potom jsme točili mě atd.Filip je moc příjemný člověk a dost mi připomínal mého bratra.No trvalo to asi hodinu.Po ujištění,že reportáž budou vysílat ve středu jsem obvolala rodinu a známé,napsala jsem na blog a rozeslala sms,aby se všichni dívali,že budu jak hvězda v televizních novinách.Samozřejmě největší hvězdou jste měli být v reportáži Vy za to jak jste skvělí.
Mimochodem většinu času co jsem doma zatím proležím,prospím nebo prokoukám na televizi nebo do počítače.Zatím mě všechno dost vyčerpává....Den jsem přečkala a přišel večer a očekávané Televizní noviny.Reportáž byla skvělá.Velmi dobře udělaná.Vyznělo v tom přesně to co jsem chtěla a to poděkování Vám za to,že jste mě pohlednicemi a jiným pomohli překonat těžké chvíle v nemocnici,poděkování sestřičkám a lékařům,kteří se o mě v nemocnici starali.A že mi některé sestřičky moc chybí!!!Na většinu tich sestřiček mám kontakt.Jen na sestřičku andělku jsem si zapomněla vzít spojení,což mě teď moc mrzí.
Zkusím se s ní spojit přes nějakou sestřičku,na kterou kontakt mám.A nebo pokud budeš číst tento článek,mohla by jsi se mi prosím ozvat?Kontakt je v nemocnici uvedený a nebo řekni prosím některé kolegyni,však ty víš které ;) Po odvysílání reportáže se mi rozezvonil telefon...
Volali kamarádi,rodina,známí.Chodili samé sms.Na Facebooku psalo spousta lidí.Nestíhala jsem odpovídat,tak jsem spoustě lidí odpověděla až ve čtvrtek.Ohlasy byli naštěstí jen kladné.Jen jsem se smála,že po hodině natáčení je minutu a půl dlouhá reportáž.Naštěstí ani nebylo slyšet chvění v hlase.Možná se mi to jen zdálo,že se mi chvěje hlas.Akorát jsem se snažila být vážná,ale nesmějte se,když před Vás kupí postupně všechny dopisy,s tím,že nakonec bouchnou do stolu a ta kupa spadne a ať bouchají jak bouchají,pošta ne a ne spadnout.Nebo mám v pokoji panenku a když mě chtěli natočit s notebookem v posteli.tak jsme si panenku předávali jak horký kámen.Já se styděla,dala jsem jí Filipovi,který se cítil trapně a rychle se panenky zbavoval.V tu chvíli to bylo hrozně vtipné.Takhle to ani nejde dobře popsat,aby jste se zasmáli a možná to zní trapně.Ale to je jedno.Reportáž se moc povedla,za což Filipovi i jeho kameramanovi moc děkuji!!!
O čtvrtku se toho moc napsat nedá.To že jsem odpovídala na odezvu reportáže jsem už napsala a jinak jsem nic nedělala.Jen se válela a tak...
V pátek po obědě jsem se s rodinkou vydala na nákup.A řádně jsem si to užívala.Procházela jsem se mezi regálama,prohlížela jsem si vše co mě zaujalo.Připadala jsem si,jako bych byla v takovém obchodě poprvé.Je to zvláštní,že jak jsem byla čtvrt roku od normálního světa izolovaná,tak že si teď naprosto běžné věci užívám.
Přijde mi všechno tak krásné a zvláštní.To co jiní berou automaticky,tak já to všechno zkoumám,užívám si.Jak jsem byla v nemocnici,vše tam smrdělo.Teď si užívám vůně,ale i chutě.No jsem jak když to všechno vidím poprvé.A tak jsem možná vypadala v tom obchodě dost divně.Nákup jsem zvládla,ale bylo to dost náročné a večer jsem měla dost velké bolesti.Akorát jsem zjistila,že když déle stojím nebo sedím,nohy mi začnou opět natékat a dost mi fialovějí,což znamená,že se špatně prokrvují.Budu na to muset něco najít z bylinek a taky se poradit s lékařem.A konečně je tu zase víkend.Lidi,jak krásný to je Vám napsat,že jsem ráda za víkend!!!!Příjmala jsem návštěvy,byla jsem se projít a posedět na zahradě,vystavit tvář sluníčku a nasbírat vitamín D. Odpočívala jsem a psala si s přáteli.Bylo mi krásně...
Jinak abych nezapomněla.Pohledy a dopisy od Vás stále chodí i ke mě domů.Děkuji Vám za to.Jste naprosto skvělí!!!!Což Vám budu neustále připomínat.Jsem moc ráda,že mě neustále podporujete.Myslím,že ještě bude trvat než budu zase ve stavu,ve kterým jsem byla před tím,než jsem musela do nemocnice.Musím být ale trpělivá.Jen je škoda,že se počasí venku už jen horší,protože bych potřebovala být hodně venku .Ale nedá se nic dělat.Musí mi stačit láskyplná péče mojí maminky,Vaše pohlednice,zprávy na FB a celkově ta podpora všech co mě znají,ať už osobně nebo přes internet.Mám Vás všechny moc ráda.Mějte se a smějte se.Vaše Zdenka
Jinak pro ty,kteří by mi ještě chtěli poslat nějaké to psaní či pohlednici,za což bych Vám byla moc vděčná,zanechávám opět svou adresu ke mě domů: Zdenka Minaříková, Habrmanova 306,
Hradec Králové 500 02
Marcelko, jsem moc rád, že tady ty články od Zdenky publikuješ. Modlil jsem se za ni a mám radost, že už je doma a že se vše zdá být na dobré cestě. Reportáž jsme viděli a opravdu vyzněla dobře.
OdpovědětVymazatA co ty a bolest? Lepší se to?