Ty mě pořád nudíš

V neděli tady byla na návštěvě maminka.
Myslela jsem si, že si konečně JEDNOU dojdu v klidu na záchod.

Maminka seděla v obýváku u kafe a Jenda stál ve dveřích koupelny, lomcoval klikou, třískal dveřma a odmítal jít za maminkou do obýváku.

 ¨
"Sem žikal ses lichle vyčůlala, ty čůláš pomalu!!!
Nečůleeeej mamko zlá!!! Nesmíš čůlat! NIKDY!"

"Nemáš vůbec kakat. Tak kakej lichle, nebudu čekat!!!
Plosíííím!!! Kakej lichle. Nesmíš kakat. Nechci chodila kakat. Lichle! Lichle! Lichleeee! Lichle, mamko zlá, hnusná! Počebuju šla lichle do obýváku."

Pořád dokola opakoval tyhle a podobné věty, mlátil u toho dveřma a já jsem přemýšlela, jestli mám přestat a nechat to na jindy, nebo vydržet.
Nakonec jsem se snažila Jendu neposlouchat a potřebu dokončit. Pochybuji, že bych na to JINDY měla KLID.
Když se náhodou octnu někde na návštěvě, tak kolikrát složím hlavu do klína, zavřu oči a užívám si ten KLID - to je balzám na duši.... občas, někde, na návštěvě....
Škoda, že těch návštěv je tak málo.

Dnes jsem Jendu pobízela, aby odnesl talíř po jídle do dřezu, aby si po sobě uklidil obal od Brumíka nebo třeba, aby nesvlékal si kalhoty a Jenda mi říká:
"Ty mě požád NUDÍŠ!!!!! Nesmíš mě NUDIT, mamko jedna zlá!!! ACH jooo!"
(myslí tím slovo "nutíš")

Odpoledne jsem už měla Jendy tak akorát a v nestřeženém okamžiku mi uniklo:
"Mně  z tebe jednou raní mrtvice."
A Jenda na to:
- "Ach jooo. Co to je za blbost?
Ploč to žikáš?
Seš tlapná, nechutná.
Mně se nelíbí to žikáš!! Pldíš do záchoda."

DODATEK:
Je 23:26 h. Jenda nespí, vylézá ze svojí postele, skáče po mé posteli jako po trampolíně a odmítá jít spát.
Před chvílí jsem byla na záchodě, Jenda  samozřejmě se mnou.
V jednu chvíli odešel, zavřel dveře a zhasl mi tam. Byla jsem zrovna "v nejlepším". A tak jsem po paměti šmátrala rukama okolo sebe a přitom jsem myslela na své dva věrné nevidomé čtenáře - na Davida a Markétku, jak jsou obdivuhodní, když nevidíc zvládají běžný život se vším všudy.
Našla jsem potmě toaletní papír, spláchla jsem a pomalu jsem se potácela k umyvadlu. Motala se mi hlava. Nevím, zda to bylo nedostatkem světla, mým nízkým tlakem nebo únavou a nevyspáním, permanentním stresem posledních týdnů, ale necítila jsem se nejlíp.
Pak jsem hledala kohoutek a mýdlo, nakonec ještě ručník, utřít ruce a vypotácet se z místnosti.... Být něco v cestě, tak se natáhnu na zem jak dlouhá tak široká.
Vylezla jsem ven a Jenda měl asi pěti minutový záchvat smíchu ...."To je leglační"...hahahahaha, "to je vtipnýýýýý"......hahahahahaha....

Mně to vůbec vtipné nepřišlo a PEVNĚ doufám, že si z toho Jenda neudělá rituál, jak je jeho ZVYKEM.