Příjemná procházka

Dlouhé měsíce Jenda nechtěl na procházky a já jsem se s ním nervala.
Občas jsme dojeli autem na malý nákup a pokud chtěl, tak jsme šli na zahradu.

Minulý týden se nám povedla příjemná procházka.

Lákala jsem Jendu na odrážedlo.

Moc se mu nechtělo, tak jsem jako druhé lákadlo přidala Betynku.

To už byla jiná.
Jenda dokonce chvilku držel vodítko a Bety nadšením skákala po zadních, že s ní konečně někdo chce jít ven.

V jednu chvíli mi Jeníček utrhl kytičku. To ho naučila Šárka, když ho loni občas vzala na kočáře ven.
Podával mi ji a chtěl, abych si ji vzala. Jenže já jsem čekala na OČNÍ KONTAKT. V jednu chvíli jsem si myslela, že se naštve a bude po procházce, ale je dobrej, ustál to.

Jenda pak zase spokojeně ujížděl ulicí a otáčel se, pokud se Bety někde na chvíli zapomněla.

Musela jsem ho však pořád hlídat. Nešlo se zamyslet a dívat se tam, kam bych chtěla já... (tedy do blba a nemyslet)

On sice možná vypadá jako andílek, ale má tendenci kohokoliv "obtěžovat".
Když začne na Betynku najíždět kolem, musím rázně zakročit.

To si nesmí dovolit.

Naše ulice je naštěstí klidná a moc aut tu nejezdí.
Je to slepá ulice, což je výhoda.

Nepotkali jsme jediného človíčka, až mě to překvapilo.

A tak neměl Jendu kdo vyvést z míry.

Spokojeně dojel na konec ulice a neprotestoval, když jsem navrhla, že půjdeme na hřiště.

Ještě se jednou naklonil pro pampelišku.

A tentokrát to zvládl perfektně...hezky se na maminku podívat.

I Betynka na procházce vypadala spokojeně...

Takhle přece vypadá ŠTĚSTÍ....