Metodika pro rodiče 2.

NAVOZENÍ FUNKČNÍ KOMUNIKACE

Dovednost komunikovat považuje každý z nás za automatickou. Díky komunikaci
můžeme ovlivňovat okolní svět, navazovat sociální kontakty, být samostatní a nezávislí.
Vzhledem k nedostatkům v komunikaci mají děti s autismem problém komunikovat běžným
způsobem. Pokud jim nabídneme odpovídající a čitelnou formu komunikace, umožníme jim
zvýšit kvalitu jejich života. Samostatná komunikace umožní již malým dětem být samostatnější.
Dospělý člověk s autismem se snáze uplatní na trhu práce, bude se lépe osamostatňovat
od rodiny, vzroste jeho sebedůvěra, dokáže vyjádřit své potřeby, touhy, přání, názory, ale
i nevoli a nesouhlas a dokáže se s ostatními podělit o své zážitky a celkově sdílet svůj život
se svými blízkými.
U dětí bývají komunikační problémy jedním z prvních varovných příznaků, které
rodiče upozorní na to, že se dítě nevyvíjí stejně jako jeho vrstevníci. Postupem času se rodiče
začnou trápit tím, že nerozumí potřebám svých dětí a často se začne objevovat problémové
chování.

Dříve či později se mezi každým rodičem a dítětem s autismem vytvoří určitý „komunikační systém“, založený většinou na zvucích, gestech a dalších projevech. Díky tomuto
systému se alespoň na základní úrovni sdělování a uspokojování základních potřeb rodiče

s dítětem domluví. Je ale mnoho oblastí, ve kterých bude vždy tento způsob komunikace
nedostačující a rodič i dítě tak nebudou moci plnohodnotně komunikovat, sdělovat si své
pocity, potřeby, přání či zážitky.

Jednoduchým a prakticky využitelným způsobem komunikace je pro děti s autismem komunikace s vizuální podporou. Jde o systém vizualizovaný, tedy viditelný, což je
pro dítě s autismem nesmírně důležité. Mnoho rodičů může namítat, že oni svým dětem
rozumí i bez speciálního komunikačního systému (pomocí gest, zvuků apod. - viz výše). Ale
představme si, že se dítě takto dorozumí pouze s rodičem a s nikým jiným.

Dítě se tak dostává do problémových situací, kdykoliv se snaží své potřeby sdělit jinému člověku (novému
pedagogovi, vychovatelce, paní na hlídání apod.), který jeho specifickým projevům nerozumí.
Navíc je nutné si uvědomit, že pokud dítěti neporozumí nikdo jiný než vlastní rodiče, nebude
s ním mít také nikdo jiný potřebu komunikovat a dítě se tak dostává do izolace od okolního
světa. Komunikace s vizuální podporou je jednoduše srozumitelná nejen pro samotné dítě,
ale i pro kohokoliv, kdo se s tímto komunikačním systémem setká, byť poprvé v životě.

Další výhodou komunikace s vizuální podporou je to, že ji lze přizpůsobit kterémukoliv dítěti a jeho
schopnostem. Komunikovat tak lze pomocí obrázků, fotografií, ale stejně tak i konkrétních
předmětů, kterým rozumí i dítě s těžším postižením.
Pokud chce rodič naučit své dítě funkčně komunikovat pomocí tohoto komunikačního systému, je nutné, aby dodržoval několik zásad.
Pokud se dítě učí novým způsobem komunikovat například i ve školním či předškolním zařízení, je jistě namístě, aby nácvik komunikačních dovedností probíhal v domácím prostředí v souladu se školním prostředím.
Základním cílem je vždy to, aby dítě pochopilo proč je pro něj dobré s někým komunikovat.

Děti s autismem totiž často necítí potřebu komunikovat, své základní potřeby dokážou
více či méně srozumitelně (alespoň pro rodiče) vyjádřit a více nepotřebují. Dítě tedy musí
pochopit, že komunikace mu může být prospěšná.

Komunikace s vizuální podporou je založena na principu výměny komunikačního
symbolu za konkrétní věc. Komunikačním symbolem zde může být konkrétní předmět, jeho
fotografie, barevný či obrysový obrázek, piktogram ad.


Komunikace tak spočívá v tom, že dítě podá rodiči komunikační symbol (např. zabalený kousek čokolády), a VÝMĚNOU za něj dostane věc, kterou tento symbol představuje (kousek čokolády). Pokud chceme začít s tréninkem komunikačních dovedností, musíme začít prostřednictvím toho, co má dítě rádo, tedy pomocí motivačně silných věcí. To je i důvod, proč byla jako příklad použita čokoláda – děti rády mlsají, možnost získat pochutinu je pro ně motivující, ovšem stejně tak to mohou být i různé hračky. Jakmile dítě pochopí princip této výměny, pochopí tak princip celé komunikace – něco podám a něco za to dostanu.
Principem komunikace tedy je, že dítě pomocí ní může dosáhnout toho, co chce.


V domácím prostředí tedy začínáme nácvik komunikace s vizuální podporou
prostřednictvím motivačně silných prvků – dítě podá komunikační symbol a ihned za něj
dostane žádanou věc. Jakmile si osvojí základní princip a dokáže se symbolem k rodiči přijít,
i když rodič není přímo u něj, zavedeme dítěti do prostoru, kde se neustále pohybuje, tzv.
komunikační tabulku. Tato tabulka bude představovat jeho aktivní slovní zásobu, bude ji mít
stále na dosah a budou na ní symboly věcí, o které má dítě obecně zájem a touží je získat.

V této fázi budeme usilovat o to, aby si dítě samo spontánně uvědomilo, že si může pomocí
symbolů z tabulky o něco říci, a samo si vyhledalo rodiče a předalo mu symbol. Pro rodiče
je v této fázi důležité to, že nikdy nesmí dítě zklamat a říci mu, že v dané chvíli mu žádanou
věc nedá. Je nutné si uvědomit, že dítě právě pochopilo význam komunikace (něco můžu
dostat), a pokud my mu odmítneme žádanou věc dát, může o komunikaci ztratit zájem,
protože pro něj ztratila význam.

Při samotném nácviku dítě nebude automaticky vědět, že když před ním leží
komunikační symbol, musí jej rodiči podat, aby dostal nabízenou věc. Proto je zpočátku
nutné využívat tzv. asistenta pro komunikaci. Tím může být kdokoliv (druhý rodič, prarodič,
kamarádka, návštěva, soused) a jeho jediným úkolem je, aby dítě fyzicky navedl k podání
komunikačního symbolu rodiči (komunikačnímu partnerovi). Zde je nutné dodržovat zásadu,
že asistent nemluví, ani nic nedělá místo dítěte. Pouze fyzicky vede ruku dítěte k tomu, aby
uchopila a předala komunikační symbol rodiči.
Po pochopení významu a principu výměny můžeme komunikaci s vizuální podporou dále rozšiřovat do dalších oblastí domácího života – dítě si může žádat o různé druhy
jídla, činnosti, hračky apod. V dalších fázích, kdy se slovní zásoba dítěte rozšiřuje, můžeme
zavést komunikační deník, což je šanon o více stranách, na kterých jsou různá slova z různých
oborů. Jak dítě postupuje v komunikaci, tak později již nepodává stále jen jeden symbol, ale
pomocí obrázků může skládat celé věty.


Důležité je také vědět to, že používání komunikace s vizuální podporou neomezuje u dětí používání řeči. Tak, jak dítě používá komunikační symboly, může je doprovázet
i verbálně, a to jak u jednoslovných žádostí („čokoládu“), tak u celých vizualizovaných vět
(„Mami, prosím já chci rohlík.“). Na druhou stranu, pokud se u dítěte řeč nevyvíjí, má i přesto
rovnocenné možnosti komunikovat jako dítě mluvící, a to pokud obě používají komunikaci
s vizuální podporou; u prvního z nich jde o náhradu řeči, u druhého pak o podporu mluvené
řeči.

Trénink komunikace s vizuální podporou není nijak náročný, ovšem také nelze říci,
že se každé dítě naučí novým dovednostem okamžitě. Je nutné postupovat po jednotlivých
krocích, nespěchat.

Přesto pochopení celého systému komunikace může jednomu dítěti
trvat chvíli, jinému třeba několik měsíců. Z našich zkušeností ovšem můžeme říci, že i děti
s těžkým mentálním postižením a těžkou autistickou symptomatikou se základním dovednostem komunikace s vizuální podporou naučily.

Je tedy nutné myslet především na prospěch, který ze schopnosti komunikovat
bude dítě mít, a mít stále na mysli, jak se zvýší jeho kvalita života a jakou radost díky tomu
může zažívat.

ZDROJ:
http://www.apla-jm.cz//wpimages/other/art555/Odstranovani-barier_Metodika-pro-rodice.pdf
Fotky jsou z našeho rodinného archívu.