Metodika pro rodiče 3.

PRVNÍ SPOLEČNÉ ČINNOSTI
První společné činnosti s dítětem s autismem mohou být soustředěny na zaměření
pozornosti stejným či společným směrem. Orientujeme se na aktuální zájmy dítěte, např.
roztočený předmět, třepetavý pohyb větvičky nebo provázku, třpytivý předmět, oblíbené
bývají i pohybové aktivity jako běhání, házení nebo hlazení, lechtání, foukání. Sledujeme
jeho manipulaci s předmětem nebo aktivitu, kterou vykonává, případně mu dáme najevo
svou blízkostí, nebo nějakým jiným způsobem, že nás aktivita zajímá a rádi bychom se jí
také zúčastnili. Jakmile dítě projeví o naši účast v aktivitě zájem, přerušíme ji a necháme
ho, aby si o pokračování aktivity nějakým způsobem řeklo (vokalizací, gestem, manipulací
s rukou dospělého, kterou předtím předmět ovládal).
Pokud se nám podaří tímto způsobem
navázat kontakt s dítětem, můžeme tuto aktivitu záměrně vyvolávat, a tím získávat dítě ke
krátkodobé spolupráci.


VIZUALIZACE PRAVIDEL A POKYNŮ
Pro osobu s autismem je chápání různých společenských dějů a zvyků náročné,
a proto je třeba tyto jevy strukturalizovat (rozdělit pro zpřehlednění na jednotlivé úseky
a kroky) a podpořit vizualizací.

Základem požadavku určitého chování na dítě s PAS je vizualizace pokynů. Použití
karet s výrazným symbolem daného pokynu funguje jako podpora mluvených pokynů:
• Dítě s autismem může vnímat dospělého jako stále mluvící objekt, jemuž rozumí jen malé procento slov.

Proto nemusí pochopit důraz, který dáme na určitý pokyn. Vizualizované pokyny zdůrazní a vypíchnou určité důležité sdělení.
• Vizualizovat můžeme pokyny souhlasu a nesouhlasu (Ano x Ne, Správně x Špatně).

Ukázáním karty s výrazným verbálním doprovodem objasníme, zda považujme
určité chování za žádoucí, nebo naopak. Používání obou protikladů hodnocení
by mělo být vyrovnané, aby se dítě nejen orientovalo v tom, co nemá dělat, ale
i v tom, co naopak je hodnoceno kladně – za co ho chválíme.

• Vizualizovat můžeme i určité konkrétní nežádoucí činnosti (např. neplivat, ticho,
atd.). Symbol by měl být jednoduchý a výrazný (např. symbol dané činnosti
přeškrtnutý v červeném kruhu).  Použití tohoto „zákazu“ by mělo být ale časově
nebo prostorově omezené (např. vyžadování ticha během jídla; zákaz plivání
doma, ale povoleno na zahradě).

OSLAVY A JINÉ VÝJIMEČNÉ UDÁLOSTI
Většina dětí miluje Vánoce, oslavy narozenin (zvláště těch svých) a jiné události
spojené s překvapeními nebo dostáváním dárků.  Pro děti s autismem tyto speciální události mohou naopak znamenat nečekané narušení zaběhnutého řádu, které mohou vnímat výrazně negativně a podle toho na něj reagovat.

(JENDA podobné události nezvládá. To, co je pro zdravé děti radostí, to je pro Jendu vyjetím z jeho rituálů, změnou, narušením stereotypů a reaguje i na dárky velmi negativně.
Opakuje slova jako "vypadni, hoď to do popelnice, jsi hnusná, zlá, nechutná" ap., což pro dárce bývá velmi těžké. Babičky to moc nezvládají. Chtějí dítěti udělat radost a dítě na ně ječí, schovává se, hází věcmi a dostává se do afektu. Chtít po něm, aby vám podal ruku nebo poslouchal přání: "Všechno nejlepší..." je (zatím) nemyslitelné. Narozdíl od Elišky, která má podobné události ráda.)

Pokud chceme tuto událost přizpůsobit dítěti s autismem, snažíme se, aby byla oslava
co nejvíce předvídatelná a pro dítě příjemná i za cenu porušení některých zvyklostí:
• Události zaznačíme do denního (týdenního) režimu, aby dítě mohlo událost
očekávat.
• Pokud by přijetí dárku (dosud neznámého předmětu) mělo být pro dítě stresující,
raději porušíme pravidlo překvapení a ukážeme dárek s předstihem (dítě se
s nezabaleným dárkem seznámí, pohraje si s ním a až potom mu dárek znovu
ale oficiálně předáme na oslavě), případně vezmeme dítě s sebou do obchodu,

kde si dárek samo vybere a necháme jej sledovat, jak dárek balíme (ví tak, co v kterém barevném balíčku je).
• Pro větší přehlednost můžeme opatřit dárek jmenovkou s fotografií, bude tak
jasnější, komu je dárek určen.

• Oslavu můžeme pro lepší předvídatelnost rozfázovat na jednotlivé posloupné
děje, z kterých se skládá (např. oslava narozenin sestává z přijetí blahopřání,
fotografování, sfouknutí svíček, rozbalení dárků, jezení dortu). Jednotlivé aktivity
a jejich posloupnost vyznačíme vizuálně procesuálním schématem, které by
dítěti mohlo pomoci v orientaci, co se právě děje a co ještě bude následovat.

• Můžeme vytvořit i sociální příběh (např. fotoalbum s jednoduchými popiskami,
které dítěti čteme při prohlížení, nebo krátké povídání s obrázky aj.) o tom, jak
přesně daná událost bude probíhat u něj doma, co může očekávat od okolí a co
budou očekávat ostatní od něj.

ZDROJ:
http://www.apla-jm.cz//wpimages/other/art555/Odstranovani-barier_Metodika-pro-rodice.pdf