Je to lepší?

Já vím, že bych asi měla napsat, že Jeníček bere antidepresiva už 18 dní, že se to zlepšilo a že doufám v "lepší zítřky"....
Bohužel, nemůžu to napsat.
Pan primář říkal, že mu mám po 14 dnech užívání antidepresiv napsat, jaké změny pozoruji...
ALE já se bojím!!!! Co kdyby mu chtěl zvýšit dávku....Nejsem si jistá, že zrovna tohle chci....

A vlastně nevím...
Pozoruji změny???? Jaké? Nějak si nejsem jistá, že to či ono patří k užívání léků !?

K regresi v chování došlo týden před začátkem užívání AD...to s tím tedy srovnávat nemůžu.


Jídlo musím postavit na linku a nevšímat si ho. Nemohu mu dát misku s jídlem do ruky, protože se válí po zemi....
Mléko kolikrát nevypije, protože jsou tam "bubinky" (bublinky)....


Myslím si, že s užíváním léků souvisí nespavost...Jenda spí denně o 2-3 hodiny méně než před zahájením léčby...
Což je asi nejhorší....
Kde jsou ty doby, kdy jsem věděla, že ho dám v 19:30 hodin do postýlky a mám klid na kávu a na čtení knih....To zmizelo...každý večer musím během těch 2 hodin x krát do ložnice, x krát sebrat plyšáky vyházené z postýlky, x krát přisunout postýlku odšoupnutou od zdi, uklidit potrhané tapety poházené po zemi, které Jeník strhal ze zdi, x krát mu připnout dudlíka na pyžámko, x krát ho přikrýt, dát napít vody a popřát dobrou noc....
Je mi ho líto, že nemůže usnout, ale nic s tím neudělám....

A chování? Pláče, když někdo přijde na návštěvu, křičí: "bojí, bojí".
Na úřadě se hystericky válí po zemi, hází plyšákem nebo si rve čepici přes oči...Křičí: "domů, domů" a mně je ho tak líto...
Kočárek, který měl jako rituál jen se mnou a s babičkou, si postupně přidal i na jiné lidi....
Když jedu nakoupit autem, nemohu ho pak dostat ven...říká" "Jeník bojí motolky" (motorky), která stála vedle auta...."Jeník počká, Jeník počká"...."Jeník počkááá"...
Nechám ho tedy v autě, běžím rychle pro rohlíky a když se vrátím, Jeník celý zpocený hystericky pláče v autě...Tak nevím, zda je lepší ho násilím řoucího táhnout z auta (to jsem udělala minule a o moc lepší to nebylo...) nebo ho tam pár minutek nechat, když se zuřivě brání a nechce vyndat....

Cestou z města na kočárku se dnes snad 100x zeptal: "Kam jdeš, maminko?"....odpověděla jsem: "Domů, za Betynkou".
"Kam jdeš , maminko?".... "Kam jdeš , maminko?".... a pořád dokola...to před 14 dny nedělal....jako kdyby potřeboval pořád o něčem ujišťovat....
Strašně mu vadí jakékoliv zašpiněné či mokré oblečení a hystericky pláče, dokud ho nepřevléknu....
Stále si sundává boty, říká "šktí písek" (škrtí), šktí písek"... i když tam žádný nemá....
Často si sundává ponožky, říká: "Jeník má metí"...(smetí)...Spotřebujeme několik párů ponožek za dopoledne...

Nevím...je to lepší? Je to horší? Je to stejné jako před antidepresivy????
Opravdu nevím...podle mě je to horší...

Během posledních pár dnů zamykám místnosti, kam nechci, aby se Jeník dostal a tropil tam "neplechu", musím častěji kontrolovat vypínače, knoflíky na pračce, na sporáku ap., protože všechno zapíná, otáčí ap...Musela jsem dát gumičky na šuplíky, protože začal vytahovat nože a bojím se, aby někomu neublížil...
Posledních pár dnů musím občas zavírat Betynku do koupelny, protože jí Jeník ubližuje a ona na něj vrčí...

Ale abych to zakončila pozitivně... :-)
Dnes po 3 týdnech sundal Jeníček 2 kartičky z denního režimu....3 týdny ho odmítal používat úplně a dnes se tolik těšil k babičce, tak sundal "auto a babičku"...ne tedy svojí ručičkou, ale tlapičkou svého oblíbeného plyšového pejska Ňuňánka...ale díky Bohu za to....a dostal za to veelikou pochvalu a odměnu - své oblíbené želatinové bonbony.... :-)

Já myslím, že to půjde...pomalu, ale jistě....