Malování vodou

Dnes jsme byli ve školce.

V místní školce Jeníčka nechtějí. Byli jsme u zápisu dokonce dvakrát (ve třech a v pěti letech).
Ve speciální školce vzdálené 20 kilometrů smí být Jenda hodinu a čtvrt jednou týdně.

...žalostně málo...

..ale pořád lepší něco než nic... Alespoň si zvyká na kolektiv dětí. Tedy kolektiv...
Když do školky přicházíme, je tam většinou první, postupně přijde  asi 3-5 dětí.

Dnes Jendu ve školce pochválili, jak je šikovný a stejně tak ho chválila paní ve čtvrtek v APLE, jaké dělá pokroky.

Chválili Jendu, jak umí pozdravit, jak hezky pracuje, jak poslouchá...

Měla jsem radost. Z Jendy, z učitelek...

Je fajn slyšet, že to dělám dobře, že ta důslednost je opravdu důležitá a nezbytná.

Denně s Jendou nacvičuji to, na co spousta dětí přijde instinktivně nebo to odkouká od ostatních... Jenda se učí očnímu kontaktu, oslovení osoby, pozdravit, poděkovat, popřát dobrou noc, učí se poslouchat, soustředit se, sedět u stolu, pracovat na pokyn, učí se, jak a s čím si hrát. ...

Poslední tři roky byly velmi těžké, stály Jendu i mne spoustu sil a slz, ale určitě to stálo za to.
Vidím, jak se to postupně obrací k lepšímu.

Občas to na mě Jenda zkouší, že "pracovat" nebude, ale já se nedám.

Pokud není nemocný, pokud nemá horečku , není tu moc lidí, pokud není "oslaben" třeba nějakou návštěvou, tak nepovolím.

Za cenu jakéhokoliv afektu.

Práci, která je naplánována, musí dodělat.
Zpočátku jsem občas povolila a on pak měl pocit, že si může dělat co chce.
Nikoliv. Nemůže.
Nejlépe nám to jde dopoledne, kdy jsme sami doma a nic ho neruší.

Tentokrát měl malovat vodou. Koupila jsem mu nové omalovánky. Pod stránku jsem položila tvrdou podložku, aby to neprosáklo a měl malovat štětcem.  Nic těžkého.

Nechtělo se mu a ječel jak na lesy.

Po přetření obrázku vodou je obrázek hotový. Barva pěkně "vystoupí".

Pomohla jsem mu to dodělat....

Nakonec jsem mu ukázala zbylé obrázky v knize....
..a dostal svoji odměnu (želatinový bonbón).

Možná to vypadá jako mučení, ale maloval asi dvě minuty.
To celé, i s ukázáním obrázků a mojí dopomocí,  to netrvalo ani pět minut...

Už ví, že když má nějaký úkol, tak ho musí dodělat. I když ječí, tak na něj mluvím klidným hlasem, komentuji, co děláme, pak ho pochválím a dostane odměnu. Stále stejný princip.

Všechno v klidu a s láskou.
Dávno ví, že se mu nic nestane, že je to jen chvilka, dostane odměnu a pak si může jít hrát nebo se dívat na pohádku.
Jen občas zkouší pevnost svých mantinelů.