Co jsi dělala ty 2 hodiny????

Co jsi dělala ty 2 hodiny????

Také máte tolik "rádi", když se vás někdo zeptá, co jste dělali  "celý ten čas", co tu ten dotyčný člověk nebyl ????

Manžel je s holkama v kostele a já přemýšlím, kdyby se vytasil se svojí oblíbenou otázkou, co odpovím????!!!
Když řeknu, že NIC, budu lhát???
Ale já jsem opravdu nic smysluplného neudělala....
Ať dělám, co dělám, v posledních 14 dnech mám pocit, že moje mateřské schopnosti tentokrát selhaly....
Neumím zabavit své dítě, neumím ho naučit na nočník, neumím ho naučit smysluplně trávit volný čas......A to, co uměl ještě před 14 dny, to už neumí. Před 3 měsíci ho paní z APLY obdivovala, jak nakládá Caterpillarem zvířátka na náklaďák...Bylo to nadřené, bylo to krásné... ale teď už to neumí!!!!
Mám pocit, že jsem neschopná matka. 
Manžel včera řekl, že je Jeník ztracený případ...Pevně doufám, že není!!!! Jen je mu strááášně podobný... :-) 15 let mám pocit, že když něco říkám, že to je jako "když hrách na stěnu házím" a tentýž pocit mám ted z výchovy svého syna....

Včera jsem dala k dobru jeden "rádoby vtip": "Víte, jaký je rozdíl ve člověku, který přečetl 11 knih o autismu a ve druhém, který nečetl o PAS nic???
(Myslela jsem sebe a manžela...)
Žádný....
Oba jsou se svými vychovatelskými schopnostmi v koncích....

No, asi to moc vtipné není...špíš jen můj zoufalý pokus udělat si ze své situace legraci.


Hmm, to asi není moc pozitivní začátek dnešního povídání. 
Když se mě Bára před pár měsíci ptala, jestli může má povídání dávat na svůj blog, odepsala jsem, že ano, ale že ze mě častá přispěvatelka nebude, protože píšu JEN tehdy, když je mi ouvej....
Přesněji řečeno: Čím je mi hůř, tím víc píšu".... Co jiného dělat se svými pocity, obavami, strachy, když to nemáte komu říct?
Méně znalí věci by mohli říci, že mám přece manžela, ale ti znalí už dávno ví, že komunikace mezi námi dvěma nefunguje. Asi typický autista?
Pak po kom to dítě je? :-)

Abych se vrátila k názvu dnešního povídání?
Co jsem opravdu dělala, když manžel odjel do kostela? Uklidila jsem do košíku vyprané prádlo, které Jeník vzteky házel po psovi a které čekalo na moje "každonedělní"  (hezké slovo, že?) žehlení. Vytřela jsem v koupelně, kde Jeníček vylil Betynce vodu, dala jsem sušit mokrý kobereček z koupelny a převlékla jsem Jeníkovi mokré boty a ponožky...Člověk by nevěřil, kolik vody je v jedné psí misce... :-)

Na Jeníkovo : "Co putíme"? "Co putíme"? "Co putíme"? "Co putíme"? ...jsem nereagovala....Myslel tím samozřejmě DVD v televizi. Došel si pro něj tedy sám a vzteky s ním mlátil do dveří...
Když jsem uklidila poházené hračky, slíbila jsem Jeníkovi, že pustíme pohádku, až splní úkol. To, co ho ještě před 14 dny bavilo a když to bylo na denním režimu, stačilo dát úkol na stůl a Jeník jej splnil sám...

A dnes??? Čtvrt hodiny přemlouvání, aby si sedl ke stolu...Válel se po zemi jako zvířátko a kopal nohama...Dobře, když to nejde po dobrém, tak po zlém...Vzala jsem ho do náruče a odnesla na židli...Jenda 5x slezl a pokračoval ve válení se na zemi...
Ani tak ne?...Tak jinak. 
Slibuji odměnu, dojdu pro gumového hada a položím ho na stůl se slovy: "Až splníš úkol, dostaneš hada"...
"Jeník CE HADA!!!!" "Jeník CE HADA!!!!" "Jeník CE HADA!!!!"...křičí, ale úkol plnit nejde...

Tak jinak: Vezmu vzpouzející se dítko na klín, ukážu hada, kterého pak dostane a čekám, až zapíchne párátka do modelíny...
Nic...Pak s modelínou 2x hodí na zem...vrátím ji s ledovým klidem do krabičky a říkám: "Jednou já, jednou Jeníček"...a vedu mu ruku, "jednou já a jednou Jeníček"...tak se nám podaří, aby Jeník zapíchl 3 párátka do modelíny, pochválím ho a dám mu hada...
Úspěšný úkol??? No nevím nevím.
Pustila jsem mu na chvilku DVD a přemýšlela, jak ho donutím jít na zahradu. Do poledního spánku bylo ještě daleko...:-)

Po 2 dílech Pata a Mata jsem to vypla (Jeník byl upozorněný, že budou 2 díly)...Stejně ho to nezajímá...má to jako rituál, ale nevydrží u toho sedět. Chce, aby to bylo zapnuté, ale moc se nedívá.
Oblékla jsem vztekajícímu se dítku bundu a čepici a vystrčila ho na zahradu. Ten jekot musel být slyšet široko daleko...
Zkoušela jsem mu nabídnout činnost - bublifuk, pískoviště, motorku, ale když jsem mluvila, jeho řev zesiloval...Tak nic. Odešla jsem naplnit myčku...počkám, až se uklidní, a pak něco zkusíme spolu.
Řev po chvíli ustal...hurááá...asi si našel nějakou činnost.
Vložila jsem do myčky poslední talíř, zapla ji a šla jsem na zahradu...podívat se, co ten čertík dělá...Jak je TICHO, tak je to podezřelé.

Docházím k bazénu a Jenda jak mě viděl, tak ještě zrychlil tempo - plnými hrstmi házel kamínky do bazénu....:-(
To bude mít taťka radost.... 
Snažím se mu už postopadesáté vysvětlit, že se to nedělá, že je ted vodička špinavá a potrhá se igelit, ALE stejně nevím, jestli mě vnímá...

Se řevem ho odvádím na písek..."JENÍK CE domů." (chce) "JENÍK CE domů."  
Až si pohraješ na písku, tak půjdeme domů. 
"JENÍK CE domů."  "JENÍK CE domůůůů." "JENÍK CE domůůůů."
Násilím ho posadím na písek, nabírám písek lopatičkou, dělám bábovičky...a Jeník? Rukama vyhazuje písek ven na trávu. Když mu řeknu, že se to nesmí, tak začne házet i hračkama... Během 15 minut chce 4x vysypat písek z bot...a 3x umýt ruce...

Tak co jsem vlastně dělala 2 hodiny?? Mimo úklidu po čertíkovi, což stejně není vidět, jsme zvládli "mírným násilím" jeden strukturovaný úkol a čtvrt hodiny na písku....
Někdy mám pocit, že všechno, co dělám, je úplně zbytečné....