Likvidace spoušti

Likvidace spoušti

Je něco málo po poledni a já mám pocit, že nedožiju večera.
Svádím Jendovo chování na 5. den braní antidepresiv a na nežádoucí účinky léku a bojím se říct nahlas, že s tím možná léky nemají co dělat...?!
Když už se manžel zmínil o tom, zda by si ho nějaká "raná péče" nechtěla na dopoledne odvážet, jako svážejí někde postižené děti...tak to je co říct. Normálně si myslím, že je mu to jedno.

Jeník je v postýlce, slyším jeho pohupování s výkřiky..."aha, aha, aha...."
Dělám, že neslyším, když si postopadesáté říká o čaj....Ne, neudělám z čaje další rituál před usnutím.
A vlastně Bůh ví, jestli vůbec usne...už 2 dny po obědě nespí....
Ale aspoň, že je v postýlce....

Stihla jsem za půl hodinky zlikvidovat dopolední spoušť po Jeníkovi. Někam se nám vytratil náš denní režim, který tak hezky pár měsíců fungoval...Jeník odmítá jakoukoliv řízenou činnost a neřízená činnost je tragédie.

Když mu nachystám papíry, že si budeme malovat, okamžitě je zmuchlá a vyhodí do koše, když připravím dřevěné vkládačky, tak s nimi buď hází nebo si je strká do pusy...paráda...fakt... Ještě se u toho občas tluče pěstí do hlavy a pokud je na zemi, tak si "podupává"....

Za dopoledne stihl opatlat balkonové dveře párkem, odnést Betynky košík a tašku do ložnice, vyházet její hračky a kostičky na moji postel, naházet boty k pračce, na několika místem vytahat a rozlámat proutí z košíku Betynky, který má v koupelně, ....z odpadkového koše jsem vyndala mašinku a pastelky, posbírala jsem křupky a sušenky poházené po zemi, vytřela rozlité mléko na zemi v obýváku (proč by ho pil, když se s ním dá tak hezky "malovat" na zem). Také jsem umyla sprchový kout, kde byl vylitý šampon.......a porovnala asi 30 knih vyházených z poličky....

A já ani nevím, jak jej za takové věci trestat. Na slova "to se nedělá" nereaguje, když ho plácnu, tak buď řve nebo se tomu směje a stejně běží udělat něco jiného....
Odvést pozornost k nějaké "inteligentní" činnosti nejde, číst si nechce, dělat úkoly také ne....
 A u TV přece nemůže sedět celý den...

Včera jsem se málem propadla hanbou na poště. Jeník seděl na kočárku, před námi stála paní se 2 malými dětmi a já jsem musela stát v dostatečném odstupu od nich, protože Jenda chtěl do dětí strkat hůlkou, kterou si vezl z domu (asi proto, že se na něj děti dívaly?), a přitom opakoval stále dokola "hovno, hovno, hovno"... chudák holčička nechápala a její babička asi také ne. No, alespon se neválel po zemi, což s oblibou dělá, když nemáme kočár. 
Před pár dny jsme ho neměli, bylo zrovna po dešti, uvnitř špína a mokro a Jenda se s ledovým klidem válí po zemi (nerad někde čeká), a pak si strčí klouby levé ruky do pusy...Kolikrát by se ve mně krve nedořezal...

Pevně doufám, že je to jen nějaké přechodné období a že až bude zase hezky a teplo, tak budeme trávit více času venku a snad se pomalu navrátíme do zajetých kolejí a k používání zalaminovaných kartiček...